| [1] |
144 A. XXXII. Dopisy Karla ze Žerotína
|
|---|
| [2] |
449. Jakubu Guetlinovi do Strasburku: po Tobiási Pommerovi posílá peníze, diví se
|
|---|
| [3] |
tomu, že listy jeho v různých dobách psané současně ho došly; těší se z polepšení Karlova,
|
|---|
| [4] |
jemuž přeje, aby krátkou cestou, již mu byl povolil, zotavil se k pilnějším studiím. — Na
|
|---|
| [5] |
Rosicích 12. Mai 1600. (Konc. lat. v kuih. Blud. VI—3881. f. 29 è. 32.)
|
|---|
| [6] |
450. Tobiáši Pommerovi ve Štrasburku: doufá, že šťastně již dostal se do Štrasburku,
|
|---|
| [7] |
ačkoli o tom žádné nedostal zprávy; vybízí ho k častějšímu dopisování, peníze a listy že
|
|---|
| [8] |
zaslal, vydání aby omezoval; v příčině studií Perchtoltových (z Lipé) soudí Žerotín, że ho
|
|---|
| [9] |
dají do 5. třídy; Perchtold aby mu častěji psával střídavě italsky, německy a oslovoval ho
|
|---|
| [10] |
jménem otec. poněvadž mu v skutku jím jest. — Na Rosicích, 13. Mai 1600. (IKone. vlaśsky
|
|---|
| [11] |
knih. Blud. 3881. f. 29 č. 33.)
|
|---|
| [12] |
451.
|
|---|
| [13] |
Vaclavovi Budovcovi do Prahy: že nemůže po radě jeho pustiti svou při, protože se nejedná
|
|---|
| [14] |
toliko o osobu jeho, ale o vlasť. Jaký konec vzali nepřátelé jeho Vilém Trčka a Rudolf
|
|---|
| [15] |
Vchynsky, jest známo. S nejvyšším kancléřem, s nímž rozešel se jen k vůli Ladislavovi Ber-
|
|---|
| [16] |
kovi, rid by se smířil, nikdy však se neodhodlá k jednání s nejkrutějším svým nepřítelem
|
|---|
| [17] |
Kryštofem z Lobkovic. — V Mor. Krumlově 25. května 1600.
|
|---|
| [18] |
(Vencislao Dudouicio Pragam.) Quae tua sit de colendo cancellario, de concili-
|
|---|
| [19] |
ando mihi palatii comite, de dissimulandis adversariorum iniuriis, vindicta Deo com-
|
|---|
| [20] |
mittenda, pace | poscenda et quae alia sedandis his, quibus circumagor, motibus et
|
|---|
| [21] |
animo componendo conducunt mens et consilium, licet exposuisti te. tum per litteras
|
|---|
| [22] |
mense Martio ad me datas, tum per Prostiborium meum, cum ‘ex Bohemia ad me
|
|---|
| [23] |
reverteretur. clarius tamen et prolixius aperuit mihi pleraque communis amicus noster
|
|---|
| [24] |
Georgius. Hodiczius. Et sane ita ego tuam amplector benevolentiam, tuum veneror
|
|---|
| [25] |
iudicium, ut sententia tua mihi semper sit oraculi loco; ac proinde abnuere, quae
|
|---|
| [26] |
suades, vel improbare, prope religio, nec quod hactenus distuli ad illa penitus annuere
|
|---|
| [27] |
indicium. est. voluntatis repugnantis, sed potius animi haesitantis et sensum tuum
|
|---|
| [28] |
nondun prorsus assecuti. Unde si dubia aliquà exorta, quae rationem occupant, quid
|
|---|
| [29] |
mirum? quae paulisper discutere, dun meo fiat commodo et absque. tua. iniuria, nihil
|
|---|
| [30] |
in amicitiam nostram peccatum iri existimo. Águosco omnino et Christianus nou
|
|---|
| [31] |
essem, nisi manibus et. pedibus isthue descenderem, cedendam esse iniuriarum ultionem
|
|---|
| [32] |
Deo. Ipsa quoque experientia me docuit, quos mihi innocentia mea scelus alienum
|
|---|
| [33] |
exitavit hostes, longe acriores, longe acerbiores vindictae divinae subiise plagas, quam
|
|---|
| [34] |
a me infligi unquam illis potuissent. Exemplo sint — at tibi soli dicto — inter
|
|---|
| [35] |
reliquos Guilielmus Trezka, Rudolphus Wechinskius, quos nunquam a me offensos,
|
|---|
| [36] |
mihi autem acerbissime infensos quam tristis consecutus sit exitus, nemini igno-
|
|---|
| [37] |
|
|---|
| [38] |
Sed hic aliud agitur; non ego, non mei, non mea petimur: sed per hos cuni-
|
|---|
| [39] |
eulos ad ruinam provinciae huius, ad eversionem legum et iuris, ad destructionem
|
|---|
