144 A. XXXII. Dopisy Karla ze Žerotína
449. Jakubu Guetlinovi do Strasburku: po Tobiási Pommerovi posílá peníze, diví se
tomu, že listy jeho v různých dobách psané současně ho došly; těší se z polepšení Karlova,
jemuž přeje, aby krátkou cestou, již mu byl povolil, zotavil se k pilnějším studiím. — Na
Rosicích 12. Mai 1600. (Konc. lat. v kuih. Blud. VI—3881. f. 29 è. 32.)
450. Tobiáši Pommerovi ve Štrasburku: doufá, že šťastně již dostal se do Štrasburku,
ačkoli o tom žádné nedostal zprávy; vybízí ho k častějšímu dopisování, peníze a listy že
zaslal, vydání aby omezoval; v příčině studií Perchtoltových (z Lipé) soudí Žerotín, że ho
dají do 5. třídy; Perchtold aby mu častěji psával střídavě italsky, německy a oslovoval ho
jménem otec. poněvadž mu v skutku jím jest. — Na Rosicích, 13. Mai 1600. (IKone. vlaśsky
knih. Blud. 3881. f. 29 č. 33.)
451.
Vaclavovi Budovcovi do Prahy: že nemůže po radě jeho pustiti svou při, protože se nejedná
toliko o osobu jeho, ale o vlasť. Jaký konec vzali nepřátelé jeho Vilém Trčka a Rudolf
Vchynsky, jest známo. S nejvyšším kancléřem, s nímž rozešel se jen k vůli Ladislavovi Ber-
kovi, rid by se smířil, nikdy však se neodhodlá k jednání s nejkrutějším svým nepřítelem
Kryštofem z Lobkovic. — V Mor. Krumlově 25. května 1600.
(Vencislao Dudouicio Pragam.) Quae tua sit de colendo cancellario, de concili-
ando mihi palatii comite, de dissimulandis adversariorum iniuriis, vindicta Deo com-
mittenda, pace | poscenda et quae alia sedandis his, quibus circumagor, motibus et
animo componendo conducunt mens et consilium, licet exposuisti te. tum per litteras
mense Martio ad me datas, tum per Prostiborium meum, cum ‘ex Bohemia ad me
reverteretur. clarius tamen et prolixius aperuit mihi pleraque communis amicus noster
Georgius. Hodiczius. Et sane ita ego tuam amplector benevolentiam, tuum veneror
iudicium, ut sententia tua mihi semper sit oraculi loco; ac proinde abnuere, quae
suades, vel improbare, prope religio, nec quod hactenus distuli ad illa penitus annuere
indicium. est. voluntatis repugnantis, sed potius animi haesitantis et sensum tuum
nondun prorsus assecuti. Unde si dubia aliquà exorta, quae rationem occupant, quid
mirum? quae paulisper discutere, dun meo fiat commodo et absque. tua. iniuria, nihil
in amicitiam nostram peccatum iri existimo. Águosco omnino et Christianus nou
essem, nisi manibus et. pedibus isthue descenderem, cedendam esse iniuriarum ultionem
Deo. Ipsa quoque experientia me docuit, quos mihi innocentia mea scelus alienum
exitavit hostes, longe acriores, longe acerbiores vindictae divinae subiise plagas, quam
a me infligi unquam illis potuissent. Exemplo sint — at tibi soli dicto — inter
reliquos Guilielmus Trezka, Rudolphus Wechinskius, quos nunquam a me offensos,
mihi autem acerbissime infensos quam tristis consecutus sit exitus, nemini igno-
tum est.
Sed hic aliud agitur; non ego, non mei, non mea petimur: sed per hos cuni-
eulos ad ruinam provinciae huius, ad eversionem legum et iuris, ad destructionem
