| [1] |
2 roku 1599 26. února—24. dubna. 119
|
|---|
| [2] |
400. Karlovi ml. z Zerotína do Strasburka: ponévadZ tomuto na častějších dopisech.
|
|---|
| [3] |
jeho nezáleží, že nevidí potřeby častěji mu psáti; chválí však, že ze Štrasburku častěji sám
|
|---|
| [4] |
píše, což svědčí o jeho pilnosti a oddanosti; že postoupil do druhé třídy, s tím jest spokojen.,
|
|---|
| [5] |
napomíná ho však, aby raděj zvolna bral se k vytknutému cíli, nežli aby příliš rychlým během
|
|---|
| [6] |
úspěch počatých studií pokazil. — 1599, 13. dubna. Konec. lat. v knih. Dlud. 38S1— VI.
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
401. Zdenkovi z Waldštýna se omlouvá, že mu dlouho nepsal; radí mu, aby raději
|
|---|
| [9] |
než do Francie vydal se do Italie, hlavné pro pfiuéení se jazyku tak potrebnému; mysli, že
|
|---|
| [10] |
poručník jeho svolí k té heb oné cesté. — 13. dubna 1599. Konc. lat. v knih. Blud. 3881— VI
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
402. Jakobu Guetlinovi, preceptoru Karla ml. z Žerotína, do Štrasburku: protože dopis
|
|---|
| [13] |
poslaný: mu v -prosinci m. r. se ztratil, vidí potřebu psáti mu obšírněji, k čemuž mu však čas
|
|---|
| [14] |
nestačí; i odkládá to s omluvou na čas příhodnější. — Na Rosicích 1599, 13. dubna. Kone.
|
|---|
| [15] |
lat. v knih. Blud. 3881—VI f. 17b č. 17.
|
|---|
| [16] |
403.
|
|---|
| [17] |
Paní Polyxeně Rožinberské rozené 7 Pernšteina: omlouvá svůj nepříjezd na Litomyšl; aby roz-
|
|---|
| [18] |
pomenula se na to, že jest paní z Rožmberka, že místem i smyslem všecky jiné paní v Cechách
|
|---|
| [19] |
předchází, a protož aby letos neodjížděla z Cech, i její paní máti aby v Cechách zůstala. —
|
|---|
| [20] |
Na Rosicích 24. dubna 1599.
|
|---|
| [21] |
Vysoce urozená paní, paní a teta ke mně laskavě příznivá, VMti sloužím
|
|---|
| [22] |
vždycky rád. Tak se mnoho JíMti paní mateři i celýmu domu Vašich Mtí povinen
|
|---|
| [23] |
znám, by pak týměř v nemożnych věcech bylo sloužiti, že ačkoli sem slušnou omluvu
|
|---|
| [24] |
svýho na Litomyšl nepříjezdu v psaní svém VMti z Prostějova učiněném předložil,
|
|---|
| [25] |
avšak předce v mysli své znepokojený zůstávám obávaje se, aby mi předně u JíMti,
|
|---|
| [26] |
potom u Vašich Mtí nepostacila. Protož poněvadž soudím, že mne nic od mýho,
|
|---|
| [27] |
jestli které v tom jest, provinění očistiti nemůže leč přímluva VMti, nasehválního
|
|---|
| [28] |
posla tohoto na Litomyśl vypravuji a prosím, abyste vinu mou před JíMtí paní
|
|---|
| [29] |
mateří i Jich Mtmi paními sestrami svými laskavou tváří svou zastříti ráčily, nebo
|
|---|
| [30] |
jestli té zástěry nebude, v strachu sem, abych, ačkoli se pravýho nacházím, nejmíně
|
|---|
| [31] |
zastydöti se nemusel. Takové milosti jestli sem sobě až posavad ničím u VMti
|
|---|
| [32] |
nezasloužil, aspoň nechť mé služby před dvacíti osmi léty VMti na Litomyšli zakázaný
|
|---|
| [33] |
památkou svou nyní mi ji objednají, tak abych se pochlubiti mohl, že sem z nich
|
|---|
| [34] |
v tak prodlouženém čase aspoň ten jeden oužitek sebral.
|
|---|
| [35] |
Odjezd VMti z Čech že letos žádný nebude, cele se v tom utvrzuji, sice
|
|---|
| [36] |
jináč prosil bych, abyšte na to, že paní z Rožmberka bejti a jakž místem tak
|
|---|
| [37] |
j smyslem všecky jiné paní v Čechách předcházeti račte, rozpomenouti se ráčily , byť
|
|---|
| [38] |
možný bylo, i JíMti paní máti k tomu, aby mezi námi zůstati ráčila, přivésti, jistěť
|
|---|
| [39] |
by bylo čeho žádati, ale pokudž JíMt piedce se na tom ráčila ustanoviti, aspoň
|
|---|
