2 roku 1599 26. února—24. dubna. 119
400. Karlovi ml. z Zerotína do Strasburka: ponévadZ tomuto na častějších dopisech.
jeho nezáleží, že nevidí potřeby častěji mu psáti; chválí však, že ze Štrasburku častěji sám
píše, což svědčí o jeho pilnosti a oddanosti; že postoupil do druhé třídy, s tím jest spokojen.,
napomíná ho však, aby raděj zvolna bral se k vytknutému cíli, nežli aby příliš rychlým během
úspěch počatých studií pokazil. — 1599, 13. dubna. Konec. lat. v knih. Dlud. 38S1— VI.
f. 17b č. 15.
401. Zdenkovi z Waldštýna se omlouvá, že mu dlouho nepsal; radí mu, aby raději
než do Francie vydal se do Italie, hlavné pro pfiuéení se jazyku tak potrebnému; mysli, že
poručník jeho svolí k té heb oné cesté. — 13. dubna 1599. Konc. lat. v knih. Blud. 3881— VI
fol. 17 b &: 16:
402. Jakobu Guetlinovi, preceptoru Karla ml. z Žerotína, do Štrasburku: protože dopis
poslaný: mu v -prosinci m. r. se ztratil, vidí potřebu psáti mu obšírněji, k čemuž mu však čas
nestačí; i odkládá to s omluvou na čas příhodnější. — Na Rosicích 1599, 13. dubna. Kone.
lat. v knih. Blud. 3881—VI f. 17b č. 17.
403.
Paní Polyxeně Rožinberské rozené 7 Pernšteina: omlouvá svůj nepříjezd na Litomyšl; aby roz-
pomenula se na to, že jest paní z Rožmberka, že místem i smyslem všecky jiné paní v Cechách
předchází, a protož aby letos neodjížděla z Cech, i její paní máti aby v Cechách zůstala. —
Na Rosicích 24. dubna 1599.
Vysoce urozená paní, paní a teta ke mně laskavě příznivá, VMti sloužím
vždycky rád. Tak se mnoho JíMti paní mateři i celýmu domu Vašich Mtí povinen
znám, by pak týměř v nemożnych věcech bylo sloužiti, že ačkoli sem slušnou omluvu
svýho na Litomyšl nepříjezdu v psaní svém VMti z Prostějova učiněném předložil,
avšak předce v mysli své znepokojený zůstávám obávaje se, aby mi předně u JíMti,
potom u Vašich Mtí nepostacila. Protož poněvadž soudím, že mne nic od mýho,
jestli které v tom jest, provinění očistiti nemůže leč přímluva VMti, nasehválního
posla tohoto na Litomyśl vypravuji a prosím, abyste vinu mou před JíMtí paní
mateří i Jich Mtmi paními sestrami svými laskavou tváří svou zastříti ráčily, nebo
jestli té zástěry nebude, v strachu sem, abych, ačkoli se pravýho nacházím, nejmíně
zastydöti se nemusel. Takové milosti jestli sem sobě až posavad ničím u VMti
nezasloužil, aspoň nechť mé služby před dvacíti osmi léty VMti na Litomyšli zakázaný
památkou svou nyní mi ji objednají, tak abych se pochlubiti mohl, že sem z nich
v tak prodlouženém čase aspoň ten jeden oužitek sebral.
Odjezd VMti z Čech že letos žádný nebude, cele se v tom utvrzuji, sice
jináč prosil bych, abyšte na to, že paní z Rožmberka bejti a jakž místem tak
j smyslem všecky jiné paní v Čechách předcházeti račte, rozpomenouti se ráčily , byť
možný bylo, i JíMti paní máti k tomu, aby mezi námi zůstati ráčila, přivésti, jistěť
by bylo čeho žádati, ale pokudž JíMt piedce se na tom ráčila ustanoviti, aspoň
