| [1] |
88 A. XXXIH. Dopisy Karla ze Žerotína
|
|---|
| [2] |
263. Ivančickým píše o jakéhosi Linharta Lorence. — Na Rosicích 1598, 10. srpna.
|
|---|
| [3] |
|
|---|
| [4] |
264. Joachymovi Haukvicovi z Biskupic pise o dopisu císařově v příčině Jihlavských. —
|
|---|
| [5] |
Na Rosicích 1598, 12. srpna. Brandl II. 2. 227.
|
|---|
| [6] |
265. Janovi z Molartu: prosí ho za přímluvu u pana ze Schwarzenburku, aby pro
|
|---|
| [7] |
podvod uvězněný šlechtic Milanský Gian Battista Casale, který při mučení se nepřiznal,
|
|---|
| [8] |
nebude-li shledán vinným přílišným zločinem, nebyl trestán na hrdle. — De Rossicz ce 13.
|
|---|
| [9] |
d'Aoust [15]98. (Konc. franc. v arch. Blud. VI—3881 fol. 8 č. 38.)
|
|---|
| [10] |
266.
|
|---|
| [11] |
Václ. Budovcovi se omlouvá, že mu po dva měsíce nepsal pro zaneprázduéní, jeż mu způsobila
|
|---|
| [12] |
smrt příbuzného jeho, hejtmana moravského Fridricha z Žerotína; nedělá si naděje ani na
|
|---|
| [13] |
jeho statky ani hodnosti; zve Budovce k sobě. — Na Rosicích 23. srpna 1598.
|
|---|
| [14] |
(Vencislao Budovicio.) Possem ego quidem ad alios litterarum mearum inter-
|
|---|
| [15] |
missionis ni iustas, at necessarias saltem adducere causas, nobilis Dudovici, sed non
|
|---|
| [16] |
ad te, in quem tantus meus umor, tanta observantia, ut nullus sit reliquus. excusa-
|
|---|
| [17] |
tioni loeus. Proinde ommissis iis, quae ad purgandum me proferri possint, hoc tantum
|
|---|
| [18] |
te oratum velim, ne aliquam benevolentiae mutuae iumuinutionem factam. existimes,
|
|---|
| [19] |
quae adeo coaluit, ut nulli iam inclinationi obnoxia sit. Ego autem postquam nunc
|
|---|
| [20] |
utcunque stante republica et rebus meis privatim mediocriter compositis animum
|
|---|
| [21] |
a curis magis quam antehac vacuum gero, revocabo priorem diligentiam et, si quid
|
|---|
| [22] |
his duobus mensibus a me neglectum, frequentia litterarum. compensabo. Porro volo
|
|---|
| [23] |
te scire, me omnes tuas accepisse, priores quidem Olomucii, ultimam hac mea domo,
|
|---|
| [24] |
quae licet sub finem praeteriti mensis scripta. tamen nuper admodum) et vix adhuc
|
|---|
| [25] |
quatriduo elapso huc est allata, ad quam quod tardius reseribo, non meae sed alienae
|
|---|
| [26] |
negligentiae culpa est. tsi non minus in his quam in reliquis tuis, quas ad hunc
|
|---|
| [27] |
usque diem aecepi, omnibus studium tuum erga me in aperto est, nec obscuriores
|
|---|
| [28] |
notae illius, quae me tibi dudum devinctum reddidit, voluntatis, quae, dum litteras
|
|---|
| [29] |
tuas relego atque illis inter se comparatis et sigillatim. consideratis nunc sperantem
|
|---|
| [30] |
te, nunc exspectatione deiectum, gaudentem alias, iam moestuni intueor, ita oculos
|
|---|
| [31] |
meos feriunt, ut, si me a te diligi minus sentiam, ipsis lapidibus sim stupidior. At
|
|---|
| [32] |
ego hinc quamvis longe maximam capio voluptatem, tamen maiore ex eo afficior
|
|---|
| [33] |
delectatione, quod postquam te ex his affectuum. laqueis explicuisti, firmiore quodam
|
|---|
| [34] |
iudicio et mentis rectae conscientium et pacati animi tranquillitatem tribuere mihi
|
|---|
| [35] |
non dubitas. Et illas quidem tantas tamque praeclaras virtutes-arrogare mihi non
|
|---|
| [36] |
possum, contendere autem me adillas et pro virili in id, ut meas faciam, inniti et
|
|---|
| [37] |
eo descendere, quo me trahis, negare non debeo.. Nam promarchionis nostri mors
|
|---|
| [38] |
perturbat me quidem ob rem publicam et familiam Zerotinam et ob hereditatem alio
|
|---|
