88 A. XXXIH. Dopisy Karla ze Žerotína
263. Ivančickým píše o jakéhosi Linharta Lorence. — Na Rosicích 1598, 10. srpna.
Brandl II. 2. 297.
264. Joachymovi Haukvicovi z Biskupic pise o dopisu císařově v příčině Jihlavských. —
Na Rosicích 1598, 12. srpna. Brandl II. 2. 227.
265. Janovi z Molartu: prosí ho za přímluvu u pana ze Schwarzenburku, aby pro
podvod uvězněný šlechtic Milanský Gian Battista Casale, který při mučení se nepřiznal,
nebude-li shledán vinným přílišným zločinem, nebyl trestán na hrdle. — De Rossicz ce 13.
d'Aoust [15]98. (Konc. franc. v arch. Blud. VI—3881 fol. 8 č. 38.)
266.
Václ. Budovcovi se omlouvá, že mu po dva měsíce nepsal pro zaneprázduéní, jeż mu způsobila
smrt příbuzného jeho, hejtmana moravského Fridricha z Žerotína; nedělá si naděje ani na
jeho statky ani hodnosti; zve Budovce k sobě. — Na Rosicích 23. srpna 1598.
(Vencislao Budovicio.) Possem ego quidem ad alios litterarum mearum inter-
missionis ni iustas, at necessarias saltem adducere causas, nobilis Dudovici, sed non
ad te, in quem tantus meus umor, tanta observantia, ut nullus sit reliquus. excusa-
tioni loeus. Proinde ommissis iis, quae ad purgandum me proferri possint, hoc tantum
te oratum velim, ne aliquam benevolentiae mutuae iumuinutionem factam. existimes,
quae adeo coaluit, ut nulli iam inclinationi obnoxia sit. Ego autem postquam nunc
utcunque stante republica et rebus meis privatim mediocriter compositis animum
a curis magis quam antehac vacuum gero, revocabo priorem diligentiam et, si quid
his duobus mensibus a me neglectum, frequentia litterarum. compensabo. Porro volo
te scire, me omnes tuas accepisse, priores quidem Olomucii, ultimam hac mea domo,
quae licet sub finem praeteriti mensis scripta. tamen nuper admodum) et vix adhuc
quatriduo elapso huc est allata, ad quam quod tardius reseribo, non meae sed alienae
negligentiae culpa est. tsi non minus in his quam in reliquis tuis, quas ad hunc
usque diem aecepi, omnibus studium tuum erga me in aperto est, nec obscuriores
notae illius, quae me tibi dudum devinctum reddidit, voluntatis, quae, dum litteras
tuas relego atque illis inter se comparatis et sigillatim. consideratis nunc sperantem
te, nunc exspectatione deiectum, gaudentem alias, iam moestuni intueor, ita oculos
meos feriunt, ut, si me a te diligi minus sentiam, ipsis lapidibus sim stupidior. At
ego hinc quamvis longe maximam capio voluptatem, tamen maiore ex eo afficior
delectatione, quod postquam te ex his affectuum. laqueis explicuisti, firmiore quodam
iudicio et mentis rectae conscientium et pacati animi tranquillitatem tribuere mihi
non dubitas. Et illas quidem tantas tamque praeclaras virtutes-arrogare mihi non
possum, contendere autem me adillas et pro virili in id, ut meas faciam, inniti et
eo descendere, quo me trahis, negare non debeo.. Nam promarchionis nostri mors
perturbat me quidem ob rem publicam et familiam Zerotinam et ob hereditatem alio
