| [1] |
64 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
|
|---|
| [2] |
manus eius devenisset, accenderet magis animum, nisi decipitur plus quam par est,
|
|---|
| [3] |
magnificum. Cum itaque non possem negare, pauca haec ad te exaranda suscepi,
|
|---|
| [4] |
non quod existimarem intercessione mea opus esse apud virum humanissimum et
|
|---|
| [5] |
facilem ad oficia, sed ne deessem iusto amici desiderio, cui te quoque gratifi-
|
|---|
| [6] |
caturum minime dubito. Vale, vir clarissime, et me tui memorem et amantem habe
|
|---|
| [7] |
in animo in amore. Brunae 21. Febr. 159K.
|
|---|
| [8] |
Kone. arch. Bludovského VI. 3881 f. 2. č. 6.
|
|---|
| [9] |
*) Jachym Cumerarius, syn slaveného Jachyma C., filologa a historika, jehož spisy historické (mezi
|
|---|
| [10] |
těmi o Bratřích českých) po smrti ( 1574) otcově vydal. Camerariové nazývali se původně Liebhardové, po-
|
|---|
| [11] |
zději, poněvadž úřad komorničí byl v rodiné dědičným, jmenovali se Kammermeister, kteréž jméno slavný
|
|---|
| [12] |
Jach. C. (* 1500) zlatinisoval na Camerarius.
|
|---|
| [13] |
**) ze Zástrizl Václav, z rodiny vládyeké, pozdéji panské na Moravé. — "**) ,Quo* bylo opraveno
|
|---|
| [14] |
na místě „ut“, „eo“ však zůstalo. Správně má býti „quo — impensius“.
|
|---|
| [15] |
188. Dorotu Sudovou z Lipan žádá, by mu poslala svědomí k obvinění Václava Za-
|
|---|
| [16] |
hrádky. — Na Rosicích 1598, 8. března. Brandl II. 2. 204.
|
|---|
| [17] |
|
|---|
| [18] |
Vavřince Cirklera Zádá, aby ho co nejdríve navštívil, neboť s ním hodlá se poraditi o vycho-
|
|---|
| [19] |
vání devitiletého sirotka po nejvySSím mar$álkovi Janovi z Lipého, jakoż i o tom, Ze piíbu-
|
|---|
| [20] |
zného svého Karla hodlá vypraviti na studie do Němec. — Na Rosicích 9. března 1598.
|
|---|
| [21] |
(Laurentio Cirelero in Silesiam.) Tertius iam hic mensis labitur, a quo
|
|---|
| [22] |
ultimae tuae mihi redditae sunt. Nam postquam illas, quas in vigilia Nicolai Lignicii
|
|---|
| [23] |
ad me dedisti, accepi, nihil praeterea huc abs te allatum est. Id ego quidem miror
|
|---|
| [24] |
summopere, causam autem non àssequor, et dum inter spem metumque haereo, non
|
|---|
| [25] |
uno semper modo commoveor, variis [co]gitationibus animum subinde subeuntibus.
|
|---|
| [26] |
Pro tua autem erga me benevolentia nihil unquam subrepit dubii, sed aetas iam
|
|---|
| [27] |
ad senium provecta et incommoda temporum non levem mihi saepius metum incu-
|
|---|
| [28] |
tiuut. Hoc autem me maxime perturbat, quod Reuberus [sic], cui, Olomutii cum essem,
|
|---|
| [29] |
in Silesian ad nuptias, nescio quas, proficiscenti schedam ad te ferendam dedi, quid
|
|---|
| [30] |
tecum agatur, qui vivas, qui valeas, toto hoc tempore nihil omnino ad me per-
|
|---|
| [31] |
scripserit, eum tamen promisisset diligenter se curaturum, ut non illas tantum, quas
|
|---|
| [32] |
ferebat, nulla interposita mora acciperes, sed ut etiam ad eas, quas HI. Nbris ad te
|
|---|
| [33] |
per eum curavi, responsum una afferret. Morae itaque et taedii et perturbationis
|
|---|
| [34] |
impatieus cum ad illum tum ad te scribo atque à te maiorem in modum peto, non
|
|---|
| [35] |
iam ut rescribas, sed ut ipse quam primum ad me venias. Interest enim Caroli mei,
|
|---|
| [36] |
ne diutius ab[sis], quem ego quidem licet non negligentem apud me studia sua,
|
|---|
| [37] |
tamen non absque detrimento hie haerentem cupio in Germaniam ex consilio tuo
|
|---|
| [38] |
dimittere. Est at aliud. Obiit nuper apud nos propinquus meus mareschallus Bohe-
|
|---|
| [39] |
miae; is filium reliquit novennem, cui ego, quia pater intestatus decessit, decreto
|
|---|
| [40] |
scuatus nostri tutor sum datus. Eius educandi et amplae ditionis, quae hereditate
|
|---|
