64 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
manus eius devenisset, accenderet magis animum, nisi decipitur plus quam par est,
magnificum. Cum itaque non possem negare, pauca haec ad te exaranda suscepi,
non quod existimarem intercessione mea opus esse apud virum humanissimum et
facilem ad oficia, sed ne deessem iusto amici desiderio, cui te quoque gratifi-
caturum minime dubito. Vale, vir clarissime, et me tui memorem et amantem habe
in animo in amore. Brunae 21. Febr. 159K.
Kone. arch. Bludovského VI. 3881 f. 2. č. 6.
*) Jachym Cumerarius, syn slaveného Jachyma C., filologa a historika, jehož spisy historické (mezi
těmi o Bratřích českých) po smrti ( 1574) otcově vydal. Camerariové nazývali se původně Liebhardové, po-
zději, poněvadž úřad komorničí byl v rodiné dědičným, jmenovali se Kammermeister, kteréž jméno slavný
Jach. C. (* 1500) zlatinisoval na Camerarius.
**) ze Zástrizl Václav, z rodiny vládyeké, pozdéji panské na Moravé. — "**) ,Quo* bylo opraveno
na místě „ut“, „eo“ však zůstalo. Správně má býti „quo — impensius“.
188. Dorotu Sudovou z Lipan žádá, by mu poslala svědomí k obvinění Václava Za-
hrádky. — Na Rosicích 1598, 8. března. Brandl II. 2. 204.
189.
Vavřince Cirklera Zádá, aby ho co nejdríve navštívil, neboť s ním hodlá se poraditi o vycho-
vání devitiletého sirotka po nejvySSím mar$álkovi Janovi z Lipého, jakoż i o tom, Ze piíbu-
zného svého Karla hodlá vypraviti na studie do Němec. — Na Rosicích 9. března 1598.
(Laurentio Cirelero in Silesiam.) Tertius iam hic mensis labitur, a quo
ultimae tuae mihi redditae sunt. Nam postquam illas, quas in vigilia Nicolai Lignicii
ad me dedisti, accepi, nihil praeterea huc abs te allatum est. Id ego quidem miror
summopere, causam autem non àssequor, et dum inter spem metumque haereo, non
uno semper modo commoveor, variis [co]gitationibus animum subinde subeuntibus.
Pro tua autem erga me benevolentia nihil unquam subrepit dubii, sed aetas iam
ad senium provecta et incommoda temporum non levem mihi saepius metum incu-
tiuut. Hoc autem me maxime perturbat, quod Reuberus [sic], cui, Olomutii cum essem,
in Silesian ad nuptias, nescio quas, proficiscenti schedam ad te ferendam dedi, quid
tecum agatur, qui vivas, qui valeas, toto hoc tempore nihil omnino ad me per-
scripserit, eum tamen promisisset diligenter se curaturum, ut non illas tantum, quas
ferebat, nulla interposita mora acciperes, sed ut etiam ad eas, quas HI. Nbris ad te
per eum curavi, responsum una afferret. Morae itaque et taedii et perturbationis
impatieus cum ad illum tum ad te scribo atque à te maiorem in modum peto, non
iam ut rescribas, sed ut ipse quam primum ad me venias. Interest enim Caroli mei,
ne diutius ab[sis], quem ego quidem licet non negligentem apud me studia sua,
tamen non absque detrimento hie haerentem cupio in Germaniam ex consilio tuo
dimittere. Est at aliud. Obiit nuper apud nos propinquus meus mareschallus Bohe-
miae; is filium reliquit novennem, cui ego, quia pater intestatus decessit, decreto
scuatus nostri tutor sum datus. Eius educandi et amplae ditionis, quae hereditate
