| [1] |
|
|---|
| [2] |
mohli oteviiti, musili viko odsekati. Když sekyrou a dlity ztlučené a polámané víko odtrhli,
|
|---|
| [3] |
ležel před nimi slavný Žerotín v červeném aksamitovóm plášti zabalený. Starý hrobnik naklonil
|
|---|
| [4] |
se, koukal, zdalíž v truhle jest néeo blyskavého, zakroutil hlavou, prohodil nóco, że jest tun
|
|---|
| [5] |
jen hazuka a kosti, podíval se na inspektora, a na rozkaz — probledával. Nemohl ničeho
|
|---|
| [6] |
ualézti. | Když truhlu již uzavříti cbtěl, musil ještě Žerotína v tom' plášti, v kterémž ležel,
|
|---|
| [7] |
vytahnouti, plist s kostmi roztřásati, v prachu se přehrabávati, aby kousek zlata vyhledali;
|
|---|
| [8] |
však nie jiného mimo Źerotina uenaśli, Piirazili víko. Druhá prohlídka rakví děla se léta
|
|---|
| [9] |
1724 dne 6. dubna. Karla Žerotína opět přehrabali, avšak mimo rozházené kosti, prach, červ-
|
|---|
| [10] |
vený plášť ničeho nenašli.
|
|---|
| [11] |
Ač visitace v hrobce s opatrností byla vykonána, proskočila mezi lidem pověst o na-
|
|---|
| [12] |
lezenych pokladech, a poněvadž na osamělém tom místě žádný (mimo kämen hrobovy) ty
|
|---|
| [13] |
mrtvé nehlídal, přikradlo se nočního času několik zlodějů, odnesli dvě cínové rakve, podruhé
|
|---|
| [14] |
zase kus měděné, v níž Žerotín odpočíval, a usekali, ulámali kusy kovu od jiných.
|
|---|
| [15] |
Z nápisů na rakvich dověděla se Pražská konsistoř, že osoby v hrobce Brandýské
|
|---|
| [16] |
pochované náležely rodu Žerotínskému nebo s ním byly spřízněny; i zaslala vrchnost duchovní
|
|---|
| [17] |
zprávu o tom Janu Ludv. br. z Zerotina na Moravu s dobrym zdáním, aby kovové rakve
|
|---|
| [18] |
& v nich nalezené klenoty prodány a peníze stržené na opravu stavení farního, koupení nového
|
|---|
| [19] |
ornátu, ulití oltářních svícnů a na výživu faráře byly darovány. Hrabě Jan Žerotín svolil, aby
|
|---|
| [20] |
rakve prodíny, a penézi za né strženými hubené faře bylo pomoženo, však prach a kosti
|
|---|
| [21] |
zemřelých aby na posvěceném místě k věčnému odpočinku byly uloženy; chtěl také všem spo-
|
|---|
| [22] |
lečný náhrobek na misté, kam by převezeny byly, dáti postaviti. Konsistoř ale nevěděla,
|
|---|
| [23] |
jestli ti v hrobce pohřbení byli katolické víry, a zvláště ten ve velké rakvi v tom červeném
|
|---|
| [24] |
aksamitovém plášti; psali na Moravu, tam v$ak takć nikde pry у rodokmenech nemohli nalézti,
|
|---|
| [25] |
byl-li ten Karel víry katolické. Záhada o víře pohřbených, zvláště Karlově, rozmnoZila nesnize
|
|---|
| [26] |
sporu o majetnictví kovových rakví, jichž cena pácena tehdy na 1200 zlatých. Konsistor by
|
|---|
| [27] |
ráda byla rakve prodala, když ale: neměla důkazu, že by ti Žerotínové bývali víry katolické
|
|---|
| [28] |
nevěděla, cos témi spréchuivélÿmi lidmi éiniti a kam je ddti pochovati. Hrab Jan ze Žerotína
|
|---|
| [29] |
poznávaje takovou neochotu duchovní vrchnosti, odvolal své dřívější svolení a žádal rozhodně,
|
|---|
| [30] |
aby kosti předků jeho nejen na tom místě, kde od přátel polhiřbeny, v pokoji byly zaucchäny,
|
|---|
| [31] |
ale také aby nebyly připraveny o schránky, kteréž jim k věčnému odpočinku náleží.
|
|---|
| [32] |
Spor po několik let zůstal nevyřízený, až příznivou povolností rodiny Zerotínüv stalo
|
|---|
| [33] |
se konečné dohodnutí 1. 1747. Prach a kosti Karla Žerotína i ostatních jeho příbuzných vyzdvi-
|
|---|
| [34] |
ženy a vloženy (dne 12. května t. r.) všecky dohromady do dubové truhly, v níž na starém
|
|---|
| [35] |
neposvéceném místě na dále měly odpočívati. Hrobka měla býti bedlivě zazdéna. Administrator
|
|---|
| [36] |
fary Brandýské však, jenž na svou výživu z prodeje rakví iméně dostal, nežli očekával, šetřil
|
|---|
| [37] |
a kámen hrobovy se znakem Žerotínův, kterýž u hrobky za dvéře sloužil, zazdil, poněvadž byl
|
|---|
| [38] |
hodné tvrdý, jako práh přede dveřmi chrámovými ; vchod pak do hrobky dal zavaliti nékolika
|
|---|
| [39] |
hrubými kameny a hlinou vysypati. Za nedlouhÿ čas byla hrobka jako otevřena. Pasák, když
|
|---|
| [40] |
dobytek farní na „zahradě“ pásl, a jiní zvědaví lidé kameny odvalili, aby na ty neboźtiky se
|
|---|
| [41] |
podivali. Ani jeden neminul život lidský a dubová truhla ve vlhké hrobce se rozpadla. Kosti
|
|---|
| [42] |
Karla z Žerotína a jeho příbuzných ležely drahný čas rozházeny po zemi. Kapky deště
|
|---|
| [43] |
omývaly, sníh přikrýval obnažené kosti svým rubášem. Mech, tráva, bejlí a křov[ zakrývaly
|
|---|
| [44] |
otevřené otvory do hrobky před zrakem člověka. Někdy na začátku 19. století zželelo se
|
|---|
| [45] |
lidskému sidei potupy, jakdz zlobou času a surovostí lidí byla údělem spráchnivělým zbytkům
|
|---|
| [46] |
11*
|
|---|
