| [1] |
494 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
|
|---|
| [2] |
dar” a V. S'* Ill", alla qual con molta affettione bascio le mani, il compimento de
|
|---|
| [3] |
suoi desii. Da Rossicz agli 9 d' Aprile.
|
|---|
| [4] |
Konc. v knih. Blud. VI—3881 fol. 159 6. 10.
|
|---|
| [5] |
1654. Panu de Beaugy píóe, Ze zpráva o üstupu prince Condé ve Spanélích nemile
|
|---|
| [6] |
se ho dotkla; spatřuje v ní známku jakési vnitřní choroby Francie, která sic dosud jen lehce
|
|---|
| [7] |
Francie se dotkla, ale časem mohla by se jí státi zdhubnou ; Žerotín přál by si, aby štěstí
|
|---|
| [8] |
Francie bylo trvalé, ale obává se, že símě starých nesvárů dosud není vyhubeno; korunování
|
|---|
| [9] |
královny pokládá za skutek velmi rozumný, protože tím pojištěno je nástupnické právo dau-
|
|---|
| [10] |
phina, který prý není oblíben, i to hlavně vinou svého prastryce [Petra Toledského]; zdá se,
|
|---|
| [11] |
že v tom pociťují se nástrahy sousedního státu [Španělska]; také straně Žerotínovč činí se
|
|---|
| [12] |
nástrahy, oni však důvěřují v ochranu Boží, protože nesáhli ke zbraním, leč aby zastrašili své
|
|---|
| [13] |
nepřátele. — Na Rosicích 17. dubna 1610. (Konc. franc. v knih. Bludov. 3881 fol. 159 b č. 18.)
|
|---|
| [14] |
|
|---|
| [15] |
Budovcovi: píše o vojsku stavy Moravskými vydržovaném, jehož část así třeba bude přeložiti
|
|---|
| [16] |
počátkem leta ke hranicím českým, a o spiknutí proti knížeti Sedmihradskému. — Na Rosicích
|
|---|
| [17] |
|
|---|
| [18] |
(Vencislao Budovicio.) Crescente in dies fama belli adversum nos vel vicinos
|
|---|
| [19] |
Davariae Austriacos atque adeo in regem ipsum excitandi, crescentibus etiam copiis
|
|---|
| [20] |
ilis, quae nune agrum Passaviensem locustarum instar exedunt, neque nos cogita-
|
|---|
| [21] |
tiones priores deponimus de vi, quantum in nobis fuerit, sub divinis auspiciis et
|
|---|
| [22] |
auxiliis à nobis et principe et sociis propulsanda; atque in eum finem retinemus
|
|---|
| [23] |
militem, quem conduximus, mediocri sumptu et citra ullum provinciae damnum.
|
|---|
| [24] |
egregio omnino renovatae militaris disciplinae exemplo, quam adeo severam exercent
|
|---|
| [25] |
legati nostri, ut a compluribus annis magis modeste, mais quiete, maioreque obe-
|
|---|
| [26] |
dientia vixisse milites nemo meminerit. Habemus eos in urbibus, ubi illis facilius
|
|---|
| [27] |
de commeatu prospici, facilius stipendium constitutum numerari, et quod praecipuum
|
|---|
| [28] |
est, facilius leges dari possunt. Vereor tamen, ne pars aliqua equitatus, qui incale-
|
|---|
| [29] |
scente aére non citra incommoditatem aliquam angusto murorum ambitu includeretur,
|
|---|
| [30] |
deinceps sit alio, et quidem ad fines Bohemiae transferenda. Qua de re tempestive
|
|---|
| [31] |
te monitum volo, ut si forte senatus provinciae ita constituisset, non ignorares, haud
|
|---|
| [32] |
alio fine id fieri, quam ut sublevatis ab hoc qualieunque onere oppidanis et mili-
|
|---|
| [33] |
tibus latiore ad pabulandum spacio tributo, utrisque hac ratione consultum esset;
|
|---|
| [34] |
quamvis nec hoc nobis vitio vertere quisquam merito possit, licet ad confines nostros
|
|---|
| [35] |
firmandos id fieri constaret, quorum solicita eura nobis habenda, cum ad nos per-
|
|---|
| [36] |
scribatur, aliquam copiarum Passaviensium partem in Bohemian Crumloviam versus
|
|---|
| [37] |
deducendam, unde ad nos facilis transitus et ad vos invadendos et ad exemplum
|
|---|
| [38] |
aliorum poenis commeritis afficiendos accommodatissima sedes. At de his vestrum
|
|---|
| [39] |
esto iudicium ; mihi innuisse saltem satis est.
|
|---|
