494 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
dar” a V. S'* Ill", alla qual con molta affettione bascio le mani, il compimento de
suoi desii. Da Rossicz agli 9 d' Aprile.
Konc. v knih. Blud. VI—3881 fol. 159 6. 10.
1654. Panu de Beaugy píóe, Ze zpráva o üstupu prince Condé ve Spanélích nemile
se ho dotkla; spatřuje v ní známku jakési vnitřní choroby Francie, která sic dosud jen lehce
Francie se dotkla, ale časem mohla by se jí státi zdhubnou ; Žerotín přál by si, aby štěstí
Francie bylo trvalé, ale obává se, že símě starých nesvárů dosud není vyhubeno; korunování
královny pokládá za skutek velmi rozumný, protože tím pojištěno je nástupnické právo dau-
phina, který prý není oblíben, i to hlavně vinou svého prastryce [Petra Toledského]; zdá se,
že v tom pociťují se nástrahy sousedního státu [Španělska]; také straně Žerotínovč činí se
nástrahy, oni však důvěřují v ochranu Boží, protože nesáhli ke zbraním, leč aby zastrašili své
nepřátele. — Na Rosicích 17. dubna 1610. (Konc. franc. v knih. Bludov. 3881 fol. 159 b č. 18.)
1655.
Budovcovi: píše o vojsku stavy Moravskými vydržovaném, jehož část así třeba bude přeložiti
počátkem leta ke hranicím českým, a o spiknutí proti knížeti Sedmihradskému. — Na Rosicích
17. dubna 1610.
(Vencislao Budovicio.) Crescente in dies fama belli adversum nos vel vicinos
Davariae Austriacos atque adeo in regem ipsum excitandi, crescentibus etiam copiis
ilis, quae nune agrum Passaviensem locustarum instar exedunt, neque nos cogita-
tiones priores deponimus de vi, quantum in nobis fuerit, sub divinis auspiciis et
auxiliis à nobis et principe et sociis propulsanda; atque in eum finem retinemus
militem, quem conduximus, mediocri sumptu et citra ullum provinciae damnum.
egregio omnino renovatae militaris disciplinae exemplo, quam adeo severam exercent
legati nostri, ut a compluribus annis magis modeste, mais quiete, maioreque obe-
dientia vixisse milites nemo meminerit. Habemus eos in urbibus, ubi illis facilius
de commeatu prospici, facilius stipendium constitutum numerari, et quod praecipuum
est, facilius leges dari possunt. Vereor tamen, ne pars aliqua equitatus, qui incale-
scente aére non citra incommoditatem aliquam angusto murorum ambitu includeretur,
deinceps sit alio, et quidem ad fines Bohemiae transferenda. Qua de re tempestive
te monitum volo, ut si forte senatus provinciae ita constituisset, non ignorares, haud
alio fine id fieri, quam ut sublevatis ab hoc qualieunque onere oppidanis et mili-
tibus latiore ad pabulandum spacio tributo, utrisque hac ratione consultum esset;
quamvis nec hoc nobis vitio vertere quisquam merito possit, licet ad confines nostros
firmandos id fieri constaret, quorum solicita eura nobis habenda, cum ad nos per-
scribatur, aliquam copiarum Passaviensium partem in Bohemian Crumloviam versus
deducendam, unde ad nos facilis transitus et ad vos invadendos et ad exemplum
aliorum poenis commeritis afficiendos accommodatissima sedes. At de his vestrum
esto iudicium ; mihi innuisse saltem satis est.
