| [1] |
z roku 1609, 8.—13. listopadu. 459
|
|---|
| [2] |
rotín ručí za jejich zaplacení. V poměrech veřejných očekávaný klid nenastal; v Rakousích
|
|---|
| [3] |
došlo sice v minulém roce k narovnání, ale z podnětu biskupa Vídeňského, muže nad míru
|
|---|
| [4] |
nepokojného a zlomyslného, vznikají nové spory; on a jeho stranníci hlásají, že svoboda ná-
|
|---|
| [5] |
boženská byla stavům rakouským povolena bez jejich souhlasu a že tedy jich neváže; dojde-li
|
|---|
| [6] |
z toho k novému odboji, nebude dříve konec, dokud jedna strana nepodmaní si úplně strany
|
|---|
| [7] |
druhé; také poměry v Uhrách, v Čechách a v říši nedávají naděje v trvalý mír, tak že ne-
|
|---|
| [8] |
zbývá leč oddati se do vůle boží. — V Brně, 13. listopadu 1609. (Konc. vlašský v knib. Blud.
|
|---|
| [9] |
3881, f. 151 č. 54.)
|
|---|
| [10] |
|
|---|
| [11] |
Antonínu l‘ayovi*) dékuje za spis jemu věnovaný. — V Brně 13. listopadu 1609.
|
|---|
| [12] |
(Antonio Fayo theologo Genevensi) Minime equidem antehac dubitantem
|
|---|
| [13] |
de tuo erga me amore, Antoni lavi, confirmavit epistola tua, et munus non ita pridem
|
|---|
| [14] |
bino exemplo recte mihi redditum; cui negem gratam mihi voluntatem, a quo ma-
|
|---|
| [15] |
navit et hoc et illa? Utinam respondere queam, non sane benevolentia, quae tuae
|
|---|
| [16] |
non eedit, sed benevolentiae demonstratione: conor tamen, ut possun, et quia re et
|
|---|
| [17] |
facto vix concessum, verbis suppleo, quod istis deest; àtque in hunc potissimum
|
|---|
| [18] |
finem nunc rescribo, non interventurus alioquin meditationibus tuis et studiis, quibus
|
|---|
| [19] |
lubens parco, cum non ignarus sim ipsemet, quam molestae in negociis frivolae
|
|---|
| [20] |
interpellationes. labeo proinde gratiam tibi non vulgarem, quod dictis lucubrationibus
|
|---|
| [21] |
tuis nomini meo non exiguum adjeceris decus; nam licet honorata illa mei mentione
|
|---|
| [22] |
careret- epistola, qua commentarios tuos mihi dicasti, opus tamen ipsum et operis
|
|---|
| [23] |
argumentum et autor nec abhorrentem me a pietatis exercitiis, nec aversum a stu-
|
|---|
| [24] |
diis bonarum literarum, nec a doctissimorum hominum amicitia alienum judicarent ;
|
|---|
| [25] |
quae omnia cum summa sint in laude mea a te posita, non aspernor, bonis enim
|
|---|
| [26] |
placere velle et. probari nunquam apud me fuit non honestissimum. Sed quid est
|
|---|
| [27] |
habere gratiam, si non referas? Faciam aliquando, si hoc tempore non licet. At tu
|
|---|
| [28] |
nune, praestantissime Fay, pignus hoc accipe a me gratitudinis debitae, quae ube-
|
|---|
| [29] |
riores fructus feret, ubi plus virium collegerit. Reddet id nobilis Germanus, qui
|
|---|
| [30] |
literarum elegantiae addidit militiae decus. Fuit is aliquandiu in familia mea, studio
|
|---|
| [31] |
dein visendae 6alliae et Italiae, duobus ex nostra nobilitate non postremis juvenibus
|
|---|
| [32] |
se adjunxit. Eum tibi commendo, ut si quid in eum conferre officii et studii possit,
|
|---|
| [33] |
id in gratiam mei praestes libentius. Vale vir egregie et precibus tuis ad Deum
|
|---|
| [34] |
me et muneris laboriosi molestias immisce. Druna Idibus Nov. 1609.
|
|---|
| [35] |
Opis v knih. Bludov. 3851 fol. 151 6. 53. — *, De la Faye Antonin, biograf, pritel Bezûv.
|
|---|
| [36] |
|
|---|
| [37] |
Budovcovi vyslovuje ostře nespokojenost s odpovědí, kterou Čechové dali Moravanům a Uhrům
|
|---|
| [38] |
k jejich žádosti o pomoc; Moravané a Uhii nejsou tak pośetili, aby pouze od rozumu knížat
|
|---|
| [39] |
žádali jako od orakula rozhodnutí o tom, co jest spravedlivo. Jestliže Čechové nyní hlásají,
|
|---|
| [40] |
že po právu nemohou se bez souhlasu panovníkova rozhodovati o záležitostech obecných: kdo
|
|---|
| [41] |
5S*
|
|---|
