z roku 1609, 8.—13. listopadu. 459
rotín ručí za jejich zaplacení. V poměrech veřejných očekávaný klid nenastal; v Rakousích
došlo sice v minulém roce k narovnání, ale z podnětu biskupa Vídeňského, muže nad míru
nepokojného a zlomyslného, vznikají nové spory; on a jeho stranníci hlásají, že svoboda ná-
boženská byla stavům rakouským povolena bez jejich souhlasu a že tedy jich neváže; dojde-li
z toho k novému odboji, nebude dříve konec, dokud jedna strana nepodmaní si úplně strany
druhé; také poměry v Uhrách, v Čechách a v říši nedávají naděje v trvalý mír, tak že ne-
zbývá leč oddati se do vůle boží. — V Brně, 13. listopadu 1609. (Konc. vlašský v knib. Blud.
3881, f. 151 č. 54.)
1620.
Antonínu l‘ayovi*) dékuje za spis jemu věnovaný. — V Brně 13. listopadu 1609.
(Antonio Fayo theologo Genevensi) Minime equidem antehac dubitantem
de tuo erga me amore, Antoni lavi, confirmavit epistola tua, et munus non ita pridem
bino exemplo recte mihi redditum; cui negem gratam mihi voluntatem, a quo ma-
navit et hoc et illa? Utinam respondere queam, non sane benevolentia, quae tuae
non eedit, sed benevolentiae demonstratione: conor tamen, ut possun, et quia re et
facto vix concessum, verbis suppleo, quod istis deest; àtque in hunc potissimum
finem nunc rescribo, non interventurus alioquin meditationibus tuis et studiis, quibus
lubens parco, cum non ignarus sim ipsemet, quam molestae in negociis frivolae
interpellationes. labeo proinde gratiam tibi non vulgarem, quod dictis lucubrationibus
tuis nomini meo non exiguum adjeceris decus; nam licet honorata illa mei mentione
careret- epistola, qua commentarios tuos mihi dicasti, opus tamen ipsum et operis
argumentum et autor nec abhorrentem me a pietatis exercitiis, nec aversum a stu-
diis bonarum literarum, nec a doctissimorum hominum amicitia alienum judicarent ;
quae omnia cum summa sint in laude mea a te posita, non aspernor, bonis enim
placere velle et. probari nunquam apud me fuit non honestissimum. Sed quid est
habere gratiam, si non referas? Faciam aliquando, si hoc tempore non licet. At tu
nune, praestantissime Fay, pignus hoc accipe a me gratitudinis debitae, quae ube-
riores fructus feret, ubi plus virium collegerit. Reddet id nobilis Germanus, qui
literarum elegantiae addidit militiae decus. Fuit is aliquandiu in familia mea, studio
dein visendae 6alliae et Italiae, duobus ex nostra nobilitate non postremis juvenibus
se adjunxit. Eum tibi commendo, ut si quid in eum conferre officii et studii possit,
id in gratiam mei praestes libentius. Vale vir egregie et precibus tuis ad Deum
me et muneris laboriosi molestias immisce. Druna Idibus Nov. 1609.
Opis v knih. Bludov. 3851 fol. 151 6. 53. — *, De la Faye Antonin, biograf, pritel Bezûv.
1621.
Budovcovi vyslovuje ostře nespokojenost s odpovědí, kterou Čechové dali Moravanům a Uhrům
k jejich žádosti o pomoc; Moravané a Uhii nejsou tak pośetili, aby pouze od rozumu knížat
žádali jako od orakula rozhodnutí o tom, co jest spravedlivo. Jestliže Čechové nyní hlásají,
že po právu nemohou se bez souhlasu panovníkova rozhodovati o záležitostech obecných: kdo
5S*
