Facsimile Lines

1127

Page

[1]	VIII Úvod vydavateläv.
[2]	aby v tom učené lidi fedrovali, a tak kdež nejsou Maecenatcs, nejsou také Marones. Ale snad
[3]	to Bůh dá, že příkladem Vaší Milosti někteří se ponuknou, aby o zvelebení národu a jazyka
[4]	svého opravdově pečovali a ten škodlivý nedostatek štědrostí a bedlivostí svou napravili
[5]	a nahradili.“
[6]	Uvedl jsem citát trochu obšírnější, aby se ukázalo, osvědčilo, jaká to byla duševní bída
[7]	v tak nazvaném zlatém věku, když zlatá mládež a učené kasty za vědomí svého původu se
[8]	styděly nebo je zapíraly. Z káravých slov důmyslného Veleslavína (jakýchž vícekrát užil) viděti,
[9]	jak potřebné bylo hájení národnosti, jehož se také Žerotín horlivě účastnil, a že česká jeho
[10]	korespondence při zvučném jeho jménu napomáhala, aby vážnost jazyka českého jak doma
[11]	i u cizích byla nejen zachována, ale i rostla.
[12]	Mají-li listy cizími jazyky psané důležitost všeobecnější, jsou listy české jako paprsky,
[13]	kteréž osvětlují všechen náš domácí i veřejný život. Nazvali-li někteří učenci latinský sloh
[14]	Zerotínüv výtečným, ciceronianským, francouzský a vlašský velezajímavým, a bylo-li tvrzeno,
[15]	že by celý učený svět s nevýslovnou radostí uvítal vydání cizojazyčné korespondence: říci
[16]	musíme s pravdou, že listy české psány jsou stejně formou sličnosti, duchaplností, že pozná-
[17]	váme v nich vnímavého Žerotínova ducha, hluboký cit, zkušenost života, jasné názory, a to
[18]	vše vyzdobené půvabným slohem, jímž nad ostatní současníky, i nad Komenského vyniká.
[19]	I v listech českých svítí duch krásy, cit a dech národní vyráží svou vůni jako samorostlé
[20]	květy. A nejen zdobností slohu, ale také obsahem zajímavé jsou listy české. Od počátku ve-
[21]	řejné jebo činnosti až do poslední chvíle smrti poznáváme, jak ze psaných jeho listů skládá se
[22]	kniha jeho života. Vidíme celý život, jeho srdci, duši nejmilejší, lid poddaný v městech i ves-
[23]	nicích, čteme přátelské napomenutí dané mladým šlechticům, když ubírají se na cesty do
[24]	cizozemska, aby někdy vlasti, národu mohli býti prospěšnými.
[25]	Všechen skoro život věnoval službám vlasti. Proti nezměrné jeho lásce postavili ne
[26]	sice četní, ale mocní jeho nepřátelé různé úklady, aby „jedem nakaženého kacíře“ zničili, vliv
[27]	jeho zmařili, za velezrádce jej vyhlásili a tak na konečnou zkázu ho přivedli. K zlomyslnym
[28]	nepřátelům strany španělské, římské přidali se i někteří domácí „od slova božího odběhlí, od
[29]	předkův odrodilí“, kteří horlivě pomáhali „právo boží i světské“ podlamovati. A třebas na
[30]	všem nedařilo se jim podlé přání, přece Žerotín odstrčen z veřejnosti, činěny mu všeliké ne-
[31]	spravedlivé výčitky, u některých, jimž někdy dobré konal služby, vzat v nenávist, viněn,
[32]	že jest zrádcem národa a domu Rakouského, vyloučen ze společnosti stavův, aby nucen byl
[33]	opustiti sebe, vlast i přátely. Přes všechny ústrky a násilí vstoupil opět v popředí politických
[34]	zápasů, když dávno připravovaná zkáza na vlast hrnouti se počala. \| Však nic neprospěla vý-
[35]	mluvná jeho slova, navrhovaný jim mir a smír zanikl v rozpoutané již bouři, nic nedbáno na
[36]	výstrahu jeho do budoucnosti. Za nevděčný takový úkol dostalo se mu vězení, od panujících
[37]	tehdy kruhů byl opovržen. Vydán pamflet, v němž nazván zrádcem, úhlavním nepřítelem strany evan-
[38]	gelické a zlým, převráceným člověkem.*)
[39]	Nepřestal býti prostředníkem, přímluvčím ani po osudném 8. listopadu 1620, však
[40]	opět marně.
[41]	Bránil, chránil utiskovaný svůj lid, vzepřel se i císařským komisařům, žaloval císaři
[42]	na prováděné bezpráví v Čechách i na Moravě; ve Vídni ale neslyšeli a slov zarputilého
[43]	starého kacíře si povšímnouti nechtěli. Takové podobné titule dostával Žerotín od některých
[44]	*) Skála, Historie III. 434.

Text view • Facsimile