[1] |
|
---|
[2] |
aby v tom učené lidi fedrovali, a tak kdež nejsou Maecenatcs, nejsou také Marones. Ale snad
|
---|
[3] |
to Bůh dá, že příkladem Vaší Milosti někteří se ponuknou, aby o zvelebení národu a jazyka
|
---|
[4] |
svého opravdově pečovali a ten škodlivý nedostatek štědrostí a bedlivostí svou napravili
|
---|
[5] |
|
---|
[6] |
Uvedl jsem citát trochu obšírnější, aby se ukázalo, osvědčilo, jaká to byla duševní bída
|
---|
[7] |
v tak nazvaném zlatém věku, když zlatá mládež a učené kasty za vědomí svého původu se
|
---|
[8] |
styděly nebo je zapíraly. Z káravých slov důmyslného Veleslavína (jakýchž vícekrát užil) viděti,
|
---|
[9] |
jak potřebné bylo hájení národnosti, jehož se také Žerotín horlivě účastnil, a že česká jeho
|
---|
[10] |
korespondence při zvučném jeho jménu napomáhala, aby vážnost jazyka českého jak doma
|
---|
[11] |
i u cizích byla nejen zachována, ale i rostla.
|
---|
[12] |
Mají-li listy cizími jazyky psané důležitost všeobecnější, jsou listy české jako paprsky,
|
---|
[13] |
kteréž osvětlují všechen náš domácí i veřejný život. Nazvali-li někteří učenci latinský sloh
|
---|
[14] |
Zerotínüv výtečným, ciceronianským, francouzský a vlašský velezajímavým, a bylo-li tvrzeno,
|
---|
[15] |
že by celý učený svět s nevýslovnou radostí uvítal vydání cizojazyčné korespondence: říci
|
---|
[16] |
musíme s pravdou, že listy české psány jsou stejně formou sličnosti, duchaplností, že pozná-
|
---|
[17] |
váme v nich vnímavého Žerotínova ducha, hluboký cit, zkušenost života, jasné názory, a to
|
---|
[18] |
vše vyzdobené půvabným slohem, jímž nad ostatní současníky, i nad Komenského vyniká.
|
---|
[19] |
I v listech českých svítí duch krásy, cit a dech národní vyráží svou vůni jako samorostlé
|
---|
[20] |
květy. A nejen zdobností slohu, ale také obsahem zajímavé jsou listy české. Od počátku ve-
|
---|
[21] |
řejné jebo činnosti až do poslední chvíle smrti poznáváme, jak ze psaných jeho listů skládá se
|
---|
[22] |
kniha jeho života. Vidíme celý život, jeho srdci, duši nejmilejší, lid poddaný v městech i ves-
|
---|
[23] |
nicích, čteme přátelské napomenutí dané mladým šlechticům, když ubírají se na cesty do
|
---|
[24] |
cizozemska, aby někdy vlasti, národu mohli býti prospěšnými.
|
---|
[25] |
Všechen skoro život věnoval službám vlasti. Proti nezměrné jeho lásce postavili ne
|
---|
[26] |
sice četní, ale mocní jeho nepřátelé různé úklady, aby „jedem nakaženého kacíře“ zničili, vliv
|
---|
[27] |
jeho zmařili, za velezrádce jej vyhlásili a tak na konečnou zkázu ho přivedli. K zlomyslnym
|
---|
[28] |
nepřátelům strany španělské, římské přidali se i někteří domácí „od slova božího odběhlí, od
|
---|
[29] |
předkův odrodilí“, kteří horlivě pomáhali „právo boží i světské“ podlamovati. A třebas na
|
---|
[30] |
všem nedařilo se jim podlé přání, přece Žerotín odstrčen z veřejnosti, činěny mu všeliké ne-
|
---|
[31] |
spravedlivé výčitky, u některých, jimž někdy dobré konal služby, vzat v nenávist, viněn,
|
---|
[32] |
že jest zrádcem národa a domu Rakouského, vyloučen ze společnosti stavův, aby nucen byl
|
---|
[33] |
opustiti sebe, vlast i přátely. Přes všechny ústrky a násilí vstoupil opět v popředí politických
|
---|
[34] |
zápasů, když dávno připravovaná zkáza na vlast hrnouti se počala. | Však nic neprospěla vý-
|
---|
[35] |
mluvná jeho slova, navrhovaný jim mir a smír zanikl v rozpoutané již bouři, nic nedbáno na
|
---|
[36] |
výstrahu jeho do budoucnosti. Za nevděčný takový úkol dostalo se mu vězení, od panujících
|
---|
[37] |
tehdy kruhů byl opovržen. Vydán pamflet, v němž nazván zrádcem, úhlavním nepřítelem strany evan-
|
---|
[38] |
gelické a zlým, převráceným člověkem.*)
|
---|
[39] |
Nepřestal býti prostředníkem, přímluvčím ani po osudném 8. listopadu 1620, však
|
---|
[40] |
|
---|
[41] |
Bránil, chránil utiskovaný svůj lid, vzepřel se i císařským komisařům, žaloval císaři
|
---|
[42] |
na prováděné bezpráví v Čechách i na Moravě; ve Vídni ale neslyšeli a slov zarputilého
|
---|
[43] |
starého kacíře si povšímnouti nechtěli. Takové podobné titule dostával Žerotín od některých
|
---|
[44] |
*) Skála, Historie III. 434.
|
---|