| [1] |
544 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
|
|---|
| [2] |
1469. Štěpánovi Illésházymu: že pro schůzi stavů v Brně a pro soud zemský v nej-
|
|---|
| [3] |
bližší době nebude moci se s ním sejíti v Stupavě; žádá ho, aby mu oznámil jména osob,
|
|---|
| [4] |
jimž na Moravu a do Čech byly poslány listy stavů uherských. — Na Strážnici, 18. února
|
|---|
| [5] |
1608. (Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 1215 č. 8.)
|
|---|
| [6] |
|
|---|
| [7] |
Richardu Starhenbergovi: z listu Jirího Hodického poznal, Ze nebyly marné jeho obavy a po-
|
|---|
| [8] |
chybnosti, jeż v rozmluvé s Starhenbergem a Tschernemblem pronesl o stálosti těch, kdož
|
|---|
| [9] |
se zúčastnili jednání v Prešpurku; spojené zbraně uherské a turecké hrozí Rakušanům ve-
|
|---|
| [10] |
likým nebezpečím, a proto nikdo nemůže nescehvalovati jejich jednání, také Zerotín rozhodl
|
|---|
| [11] |
se spojiti s těmi, kdo milují vlast; přeje Starhenbergovi, aby poslání jeho ke knížatům říšským
|
|---|
| [12] |
dobře se vydařilo. — Na Strážnici 18. února 1608.
|
|---|
| [13] |
(Domino Riccardo baroni Starrenbergio.) Illustrissime domine. Ex iis, quae
|
|---|
| [14] |
Georgius Hodicius, intima familiaritate mihi conjunctissimus, heri ad me perscripsit,
|
|---|
| [15] |
non omnino vanam fuisse, quam ultimis meis tibi aperui, sollicitudinem, nec ita ab-
|
|---|
| [16] |
surdas, quas interieci epistolae, coniecturas, ut non aliquo modo ratione niterentur,
|
|---|
| [17] |
prolixe intellexi; nam poenitentia illa tam festinata ecclesiasticorum vestrorum, tum
|
|---|
| [18] |
vacillantium civitatum ad eandem inclinatio, tum etiam metus, ne reliqui ordines
|
|---|
| [19] |
eodem paulatim delabantur, non obscure comprobat, quae ego de fide ct constantia
|
|---|
| [20] |
eorum, qui negocio Posoniensi manus admoverunt, apud te et Tschernemelium nostrum
|
|---|
| [21] |
disserui. Sed est, ut est, erigendus est animus, nec in medio iam cursu subsistendum,
|
|---|
| [22] |
quando regressui nullus est locus. Pacem bono et salutari consilio optastis, confe-
|
|---|
| [23] |
cistis, f[or]mastis, pacem forti et constanti animo retinete, servate, defendite; quis
|
|---|
| [24] |
enim hoc improbet sanae mentis, quis probet, si aliter fiat, nisi qui vos omnes velit
|
|---|
| [25] |
perditos. Arma Hungarorum eum Turcicis coniuncta non, vicina tantum habetis, sed
|
|---|
| [26] |
cervicib[us] vestris imminentia; quis non illa potius reformidet, quam minas ab im-
|
|---|
| [27] |
potente magis animo, quam recta ratione profectas? Ip[sum] sanctissimae pacis nomen,
|
|---|
| [28] |
ad omnes plausibile, causam vestram sat satis tuebitur; quid, si accedat necessitatis,
|
|---|
| [29] |
quae vo[s] ad rem desiderandam impulit, voluntatis caesareae, quae ad illam am-
|
|---|
| [30] |
plectendam invitavit, contemplatio, quid praeterea, si fid[ei] datae religio, si impen-
|
|---|
| [31] |
dentis exitii certitudo in considerationem prodeat, nemo profecto meo indicio insti-
|
|---|
| [32] |
tutum vestrum damnabit, nisi qui ab omni pietate et humanitate discesserit. Ego
|
|---|
| [33] |
sane, quamvis multis angustiis circumseptus et iniuriae periculisque magis quam ullus
|
|---|
| [34] |
vestrum obiectus, aequitate tamen rei et boni publici studio, quin imo conscientia
|
|---|
| [35] |
officii mei et sacramenti sanctimonia adductus, plane meum constitui cum iis me
|
|---|
| [36] |
coniungere, qui alieni ab ambitione et patr[iae] amantes ab infaustis illis consiliis,
|
|---|
| [37] |
quibus in perniciem harum provinciarum novi ignes excitantur, se segregarunt, nec ita
|
|---|
| [38] |
a sp[e] absum, ut non confidam Deum, qui corda hominum scrutatur et preces audit,
|
|---|
| [39] |
auxilio suo et numine tum mi[hi], tum aliis, quibus eadem est propositi ratio, adfuturum.
|
|---|
