544 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
1469. Štěpánovi Illésházymu: že pro schůzi stavů v Brně a pro soud zemský v nej-
bližší době nebude moci se s ním sejíti v Stupavě; žádá ho, aby mu oznámil jména osob,
jimž na Moravu a do Čech byly poslány listy stavů uherských. — Na Strážnici, 18. února
1608. (Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 1215 č. 8.)
1470.
Richardu Starhenbergovi: z listu Jirího Hodického poznal, Ze nebyly marné jeho obavy a po-
chybnosti, jeż v rozmluvé s Starhenbergem a Tschernemblem pronesl o stálosti těch, kdož
se zúčastnili jednání v Prešpurku; spojené zbraně uherské a turecké hrozí Rakušanům ve-
likým nebezpečím, a proto nikdo nemůže nescehvalovati jejich jednání, také Zerotín rozhodl
se spojiti s těmi, kdo milují vlast; přeje Starhenbergovi, aby poslání jeho ke knížatům říšským
dobře se vydařilo. — Na Strážnici 18. února 1608.
(Domino Riccardo baroni Starrenbergio.) Illustrissime domine. Ex iis, quae
Georgius Hodicius, intima familiaritate mihi conjunctissimus, heri ad me perscripsit,
non omnino vanam fuisse, quam ultimis meis tibi aperui, sollicitudinem, nec ita ab-
surdas, quas interieci epistolae, coniecturas, ut non aliquo modo ratione niterentur,
prolixe intellexi; nam poenitentia illa tam festinata ecclesiasticorum vestrorum, tum
vacillantium civitatum ad eandem inclinatio, tum etiam metus, ne reliqui ordines
eodem paulatim delabantur, non obscure comprobat, quae ego de fide ct constantia
eorum, qui negocio Posoniensi manus admoverunt, apud te et Tschernemelium nostrum
disserui. Sed est, ut est, erigendus est animus, nec in medio iam cursu subsistendum,
quando regressui nullus est locus. Pacem bono et salutari consilio optastis, confe-
cistis, f[or]mastis, pacem forti et constanti animo retinete, servate, defendite; quis
enim hoc improbet sanae mentis, quis probet, si aliter fiat, nisi qui vos omnes velit
perditos. Arma Hungarorum eum Turcicis coniuncta non, vicina tantum habetis, sed
cervicib[us] vestris imminentia; quis non illa potius reformidet, quam minas ab im-
potente magis animo, quam recta ratione profectas? Ip[sum] sanctissimae pacis nomen,
ad omnes plausibile, causam vestram sat satis tuebitur; quid, si accedat necessitatis,
quae vo[s] ad rem desiderandam impulit, voluntatis caesareae, quae ad illam am-
plectendam invitavit, contemplatio, quid praeterea, si fid[ei] datae religio, si impen-
dentis exitii certitudo in considerationem prodeat, nemo profecto meo indicio insti-
tutum vestrum damnabit, nisi qui ab omni pietate et humanitate discesserit. Ego
sane, quamvis multis angustiis circumseptus et iniuriae periculisque magis quam ullus
vestrum obiectus, aequitate tamen rei et boni publici studio, quin imo conscientia
officii mei et sacramenti sanctimonia adductus, plane meum constitui cum iis me
coniungere, qui alieni ab ambitione et patr[iae] amantes ab infaustis illis consiliis,
quibus in perniciem harum provinciarum novi ignes excitantur, se segregarunt, nec ita
a sp[e] absum, ut non confidam Deum, qui corda hominum scrutatur et preces audit,
auxilio suo et numine tum mi[hi], tum aliis, quibus eadem est propositi ratio, adfuturum.
