[1] |
|
---|
[2] |
psány jsou jazykem českým, latinským, německým, francouzským, vlaśskóm, a jsou pravým
|
---|
[3] |
pokladem pro historii a literaturu. Listy cizími jazyky, zvláště latinsky, německy psané, vy-
|
---|
[4] |
sokým hodnostářům zasílané jsou obsahem svým vysoce zajímavé, důležité, zvláště od léta
|
---|
[5] |
1598 v tomto dílu uveřejněné. Vidíme v nich, že Žerotín jest nejen hlavou oposice, obrancem
|
---|
[6] |
svobody, práv zemských, ale ze prohlízí dále do budoucnosti nežli jeho současníci, kteříž
|
---|
[7] |
starali se až příliš, aby své osobní, stavovské zájmy chránili. Listy tyto odkrývají, že Žerotín,
|
---|
[8] |
ač nezamítal v politickém boji pomoc, ochranu cizích, předce na ni jedině nespoléhal, nýbrž
|
---|
[9] |
toužil, aby národ vlastní silou, společným svorným dohodnutím chránil sebe; koruna Česká aby
|
---|
[10] |
sdružila se s ostatními sousedícími zeměmi, z kteréž každé zvoleni býti měli zástupcové,
|
---|
[11] |
aby jako společná rada říše byli při trůnu ochranou všech. Viděti, že vystoupil z úzkých mezí
|
---|
[12] |
svých spoluvěkých soudruhů. Lsti a biduymi úklady vznesena na něho žaloba velezrády,
|
---|
[13] |
z úřadu zemského sesazen, od svých opuštěn, pomýšlel již na to, aby odebral se z vlasti;
|
---|
[14] |
cítíme duševní jeho boje i poznáváme některé až dosud zakryté tajné záměry. Slyšíme, jak
|
---|
[15] |
silnými slovy volal k Bohu, když nepřítel záhubou života mu hrozil; jakou hledal útěchu, jak
|
---|
[16] |
ulehčil tísní srdce svého, když neštěstí domácí ho svíralo; anebo když hroznými úklady nepřátel
|
---|
[17] |
víra jeho již byla zmítána, jak zoufale skoro volal na přítele napomínajícího, aby vedle při-
|
---|
[18] |
kázání božího modlil se za nepřítele: „Pověz, pokud má býti modleno, neboť Kristus modle
|
---|
[19] |
se za nepřátele, modlitbu mírní důvodem, že nevědí, co číní; moji však nepřátelé vědí, co
|
---|
[20] |
činí, jsou si vědomi, že mi křivdí, a předce zapiisahli se na zhoubu mou.* Z grandiosnich
|
---|
[21] |
takových slov nejistoty poznáváme, že ač dobrým byl křesťanem, nemohl přece zapříti v sobě
|
---|
[22] |
|
---|
[23] |
Víme, že Žerotín přiučil se skoro až k dokonalosti několika jazykům cizím; v mládí svém po
|
---|
[24] |
způsobu učených zapisoval si denní události do knihy svého života latinsky; brzy však od takového
|
---|
[25] |
cvičení upustil a užíval při spisování, dopisování jen jazyka imateřského, vyjímaje listy cizincům
|
---|
[26] |
zasílané. S jakou rozhodností o to pečoval, aby jazyk český nikde nebyl opovržen, zanedbáván,
|
---|
[27] |
poznáváme z káravého listu k ouřadu Olomouckému (1610, 12. pros.) że mu německy psali;
|
---|
[28] |
v „Obraně“ Jiříkovi z Hodic poslané některými slovy bouří jako hučící řeka proti nepo-
|
---|
[29] |
řádkům ve vlastí své; v listech předákům politickým zasílaných často připomínal ostrými slovy
|
---|
[30] |
|
---|
[31] |
A taková vlastenecká horlivost byla uznávána a pochvalována již v mladých jeho letech.
|
---|
[32] |
Veleslavín: vydal léta 1592 „Putování svatých“, kteréž připsal Karlovi z Žerotína, „pánu
|
---|
[33] |
literniho a poctivého umění milovníku.“ V předmluvě mezi jinými důvody, proč knihu pod jeho
|
---|
[34] |
jménem vydává, uvádí: „Ačkoliv z daru božího několikerou řeč, mimo svou přirozenou, uměti
|
---|
[35] |
ráčíte, však proto za český jazyk se stydětí a knih dobrých naším mateřským jazykem se-
|
---|
[36] |
psaných potupovati neráčíte . . jako ovšem mnozí mezi Čechy, Vaší Milosti v tom i v jiném
|
---|
[37] |
nerovní, kteříž něco málo latinou, vlaštinou neb němčinou ústa sobě proplákše, ihned českého
|
---|
[38] |
nic čísti, ani knih českých v svých bibliothekách míti nechtějí a za hanbu sobě to pokládají,
|
---|
[39] |
kdyby knihy české kupovali a četli. Odkud to jde, že přirození Čechové svůj vlastní jazyk od
|
---|
[40] |
Boha sobě daný a jemuž se z détinství hned s mlékem naučili, potupují a vždycky více sobě
|
---|
[41] |
cizí než domácí dary chutnají, nebyloby snad těžko příčiny oznámiti, ale na ten tas vyhle-
|
---|
[42] |
dávati jich neminim. Nenít pak jazyk náš český tak nezpůsobný, aneb jakž říkají barbarský,
|
---|
[43] |
aby jím téměř všecky ty věci, onichž Řekové a Latiníci napsali, ozdobně, srozumitedlně a vlastně
|
---|
[44] |
vysloveny býti nemohly; toho se nám toliko nedostává, že se řídcí na to vydávají, aby přiro-
|
---|
[45] |
zenou řeč svou zostřiti a rozšířiti hleděli. Učení nerádi česky píší, a bohatí málo na to mysli,
|
---|