| [1] |
316 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
|
|---|
| [2] |
nunc locorum sit, aveo cognoscere. Valeat MDV* et me solita benevolentia prose-
|
|---|
| [3] |
quatur. Rossicio, 26. Septembris 1607.
|
|---|
| [4] |
Konc. v knih. Bludov. 3881 fol. 118. b č. 42.
|
|---|
| [5] |
1428. Lékaři Matějovi Timinovi vyčítá, že činí jemu neodůvodněné požadavky, a vy-
|
|---|
| [6] |
počítává dobrodiní, jež mu byl prokázal. — Na Rosicích 30. září 1607. (Konce. lat. v kuih.
|
|---|
| [7] |
Blud. 3881 f. 119 č. 43.)
|
|---|
| [8] |
1429. Jeronymu Bonacinovi: posílaje psaní svakovi svému Albrechtovi z Waldšteina,
|
|---|
| [9] |
připomíná, aby kastelánu Krumlovskému vydal kvitanci, kterou Bonacina mu má dáti. Zpravo-
|
|---|
| [10] |
daje Vídeňského Žerotín sám propustil, poněvadž neposílal mu zpráv, které by za něco stály.
|
|---|
| [11] |
— Na Rosicích 5. října [1607]. (Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 119 č. 44.)
|
|---|
| [12] |
1430.
|
|---|
| [13] |
Grynaeovi omlouvá se, Ze málo mu píše, jsa příliš zaměstknán záležitostmi veřejnými; potrvá-li
|
|---|
| [14] |
mír s Turky v platnosti, bude stálé otroctví tížiti vlast; zmaří-li se, hrozí jí jistá porážka
|
|---|
| [15] |
od ukrutného nepiitele; jiZ nediví se Zerotín nárküm Ciceronovym nad záhubou vlasti oc. —
|
|---|
| [16] |
Na Rosicích 5. iijna 1607.
|
|---|
| [17] |
(Joanni Jacobo Grynaeo.) Dolco sane, mi Grynace, et vehementer doleo. non
|
|---|
| [18] |
licere mihi, ut frequentius te compellam, frequentius edoceam de rebus nostris; sed
|
|---|
| [19] |
qui circum me sunt, norunt, quam parum mihi ab aliis negotiis reliquum sit
|
|---|
| [20] |
temporis ad conscribendas vel dictandas epistolas, quamvis alioquin longe mihi
|
|---|
| [21] |
iucundius, imo utilius etiam foret, posse earum beneticio tecum potius colloqui, quam
|
|---|
| [22] |
abstractum a consuctudine tua molestissimis mihi laboribus animum et corpus exer-
|
|---|
| [23] |
cere. Sed serviendum mihi hac quoque in parte vocationi, quae quia pluribus me
|
|---|
| [24] |
implicuit, pluribus etiam occupatum detinet, atque eo molestius, quod ita me alienis
|
|---|
| [25] |
negotiis addixit, ut mea propemodum nepligere necesse habeam. Nec video huic nialo
|
|---|
| [26] |
exitum, emergentibus a perversissima hostium nostrorum voluntate novis subinde
|
|---|
| [27] |
periculis, ex quibus novae curae, novae occupationes nascuntur. Praeterea metus, in
|
|---|
| [28] |
quo sum de patria, et exspectatio futurorum valde me sollicitum habet, ita quidem,
|
|---|
| [29] |
ut sensus omnes penitus in hac cogitatione defixos raro non sine difficultate ad alia
|
|---|
| [30] |
officia possim [....]') revocare. Malo loco sunt res nostrae, mi Grynaee, et peiore,
|
|---|
| [31] |
quam vel credat aliquis vel ego dicere ausim. Omnino vereor, ne ad faeces iam
|
|---|
| [32] |
ventum sit et deprimat nos, quae alia regna et res publicas oppressit, fatalis periodus.
|
|---|
| [33] |
Ac utinam nobis non congruat Comici illud, nec ipsam salutem servare nos posse,
|
|---|
| [34] |
si vellet. Saepissime mihi in mentem recurrit historia de cardinali Castilionaeo,
|
|---|
| [35] |
tibi etiam fortassis audita vel lecta, qui cum ultimo bello Gallico, quod frater maris
|
|---|
| [36] |
praefectus?) cum pontificiis gessit, profugus in Angliam ultra biennium a patria
|
|---|
| [37] |
exulasset, pace infausto illo coniugio conciliata cupidus visendorum suorum ac invi-
|
|---|
| [38] |
tatus ad cruentas illas nuptias Navarraeas de reditu in Galliam cogitare instituit,
|
|---|
