| [1] |
274 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
|
|---|
| [2] |
1222. Filibertovi du Bois: vděčí mu za to, že se spokojí s nabízenými 40 tolary za
|
|---|
| [3] |
bedlivost jeho při zasílání novin; kdyby nebyl stížen „chudobou bídného toho času“, ukázal
|
|---|
| [4] |
by mu, že není z těch, kteří by úsporami na svých starých přátelích chtěli zbohatnouti. Žádá
|
|---|
| [5] |
ho, aby mu neposílal tištěné nebo psané věci jazykem anglickým neb flamandským, leč by je
|
|---|
| [6] |
sám přeložil neb dal přeložiti do frančiny neb němčiny. — Na Přerově 25. února 1606. (Konc.
|
|---|
| [7] |
franc. v knih. Blud. VI—3881 f. 97, & 16.)
|
|---|
| [8] |
|
|---|
| [9] |
Václavu Budovcovi: že netěší se příliš z pokoje příměřím získaného, poněvadž vojsko hubí
|
|---|
| [10] |
zemi jako lid nepřátelský. Diví se tomu, že všichni bídu takovou pociťují, však nečinně tomu
|
|---|
| [11] |
se poddávají. — V Pouzdřanech 1. března 1600.
|
|---|
| [12] |
(Vencislao Budovicio.) Utringue tacemus, utrinque ut puto exspectantes, uter
|
|---|
| [13] |
facturus dicendi initium. Faciam ego, ut lacessitus prodeas. Sed unde exordiar, ubi
|
|---|
| [14] |
alis desinere mos est, ut nempe te diu et bene vivere valereque jubeam. Id cx-
|
|---|
| [15] |
primit amor meus erga te, cui longum esset continere se ad finem usque epistolae,
|
|---|
| [16] |
et qua est fiducia, non obscure sibi promittit, haud aegre te laturum, quod con-
|
|---|
| [17] |
suetum scribendi ordinem perverterit, ne a cursu reliquae orationis anteverteretur.
|
|---|
| [18] |
Kjus fervori si benevolentia in me tua responderit, primo omnium de statu vitae
|
|---|
| [19] |
et valetudinis tuac, in quibus potissima mearum curarum et votorum pars, me facies
|
|---|
| [20] |
certiorem, deinde quid rerum apud vos agatur, expones. Quam partem ne ipse prac
|
|---|
| [21] |
teream, significandum tibi duxi, nos quiete per inducias parta ct ab hoste extraneo
|
|---|
| [22] |
immuni non magnopere laetari, cum per militem in subsidium quidem nostrum de-
|
|---|
| [23] |
stinatum, verum, ut apparet, ad excidium huius provinciae introductum, frui illa non
|
|---|
| [24] |
liceat. Jam annus prope effluxit, ex quo Teufeliaui equites nunc hanc nunc illam
|
|---|
| [25] |
regionis partem depopulantur. Secutae sunt cohortes Turriauae et Vresoviciae, quae
|
|---|
| [26] |
propemodum hostili modo in miseram plebem grassatae sunt. Auxiliares deinde copiae
|
|---|
| [27] |
vestrae nihil mitius eum iis eserunt, à quibus hospitio exceptae sunt, quam si illis
|
|---|
| [28] |
in praedam dati fuissent. Jam ea colluvies, quam nostra pecunia conduximus, per
|
|---|
| [29] |
provinciam dispersa potius quam distributa, ita rem gerit, ut gemitibus et lamentis
|
|---|
| [30] |
aér personet. Nihil fingo, nihil exaggero; ita haec clara, ita sonora sunt, ut etiam
|
|---|
| [31] |
ad vos clamor oppressae plebeculae pertingere possit. Hostis ipse quibus pepercit,
|
|---|
| [32] |
hos egregii isti nostri defensores spoliarunt. Taceo Saxones, Silesios, Belgas, Po-
|
|---|
| [33] |
lonos, qui in hunc usque diem miseram provinciam non secus ac hostile solum, solis
|
|---|
| [34] |
caedibus et incendiis exceptis, vastando penitus evertunt. Haec dum patimur, dumque
|
|---|
| [35] |
iam non minas tantum et vim experimus, sed ludibria insuper et voces contume-
|
|---|
| [36] |
liosas ferre cogimur, nemo tamen est, qui commiseratione aliqua ductus nos sublevet.
|
|---|
| [37] |
Quorum maxime intererat nos tutari, sub specioso praetextu provincia excesserunt,
|
|---|
| [38] |
ut sub velo boni publici privata emolumenta nostris sumptibus alibi procurarent ;
|
|---|
| [39] |
qui nobiscum remanserunt, locum supplent, non munus, a cuius operibus subeundis
|
|---|
