274 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
1222. Filibertovi du Bois: vděčí mu za to, že se spokojí s nabízenými 40 tolary za
bedlivost jeho při zasílání novin; kdyby nebyl stížen „chudobou bídného toho času“, ukázal
by mu, že není z těch, kteří by úsporami na svých starých přátelích chtěli zbohatnouti. Žádá
ho, aby mu neposílal tištěné nebo psané věci jazykem anglickým neb flamandským, leč by je
sám přeložil neb dal přeložiti do frančiny neb němčiny. — Na Přerově 25. února 1606. (Konc.
franc. v knih. Blud. VI—3881 f. 97, & 16.)
1223.
Václavu Budovcovi: že netěší se příliš z pokoje příměřím získaného, poněvadž vojsko hubí
zemi jako lid nepřátelský. Diví se tomu, že všichni bídu takovou pociťují, však nečinně tomu
se poddávají. — V Pouzdřanech 1. března 1600.
(Vencislao Budovicio.) Utringue tacemus, utrinque ut puto exspectantes, uter
facturus dicendi initium. Faciam ego, ut lacessitus prodeas. Sed unde exordiar, ubi
alis desinere mos est, ut nempe te diu et bene vivere valereque jubeam. Id cx-
primit amor meus erga te, cui longum esset continere se ad finem usque epistolae,
et qua est fiducia, non obscure sibi promittit, haud aegre te laturum, quod con-
suetum scribendi ordinem perverterit, ne a cursu reliquae orationis anteverteretur.
Kjus fervori si benevolentia in me tua responderit, primo omnium de statu vitae
et valetudinis tuac, in quibus potissima mearum curarum et votorum pars, me facies
certiorem, deinde quid rerum apud vos agatur, expones. Quam partem ne ipse prac
teream, significandum tibi duxi, nos quiete per inducias parta ct ab hoste extraneo
immuni non magnopere laetari, cum per militem in subsidium quidem nostrum de-
stinatum, verum, ut apparet, ad excidium huius provinciae introductum, frui illa non
liceat. Jam annus prope effluxit, ex quo Teufeliaui equites nunc hanc nunc illam
regionis partem depopulantur. Secutae sunt cohortes Turriauae et Vresoviciae, quae
propemodum hostili modo in miseram plebem grassatae sunt. Auxiliares deinde copiae
vestrae nihil mitius eum iis eserunt, à quibus hospitio exceptae sunt, quam si illis
in praedam dati fuissent. Jam ea colluvies, quam nostra pecunia conduximus, per
provinciam dispersa potius quam distributa, ita rem gerit, ut gemitibus et lamentis
aér personet. Nihil fingo, nihil exaggero; ita haec clara, ita sonora sunt, ut etiam
ad vos clamor oppressae plebeculae pertingere possit. Hostis ipse quibus pepercit,
hos egregii isti nostri defensores spoliarunt. Taceo Saxones, Silesios, Belgas, Po-
lonos, qui in hunc usque diem miseram provinciam non secus ac hostile solum, solis
caedibus et incendiis exceptis, vastando penitus evertunt. Haec dum patimur, dumque
iam non minas tantum et vim experimus, sed ludibria insuper et voces contume-
liosas ferre cogimur, nemo tamen est, qui commiseratione aliqua ductus nos sublevet.
Quorum maxime intererat nos tutari, sub specioso praetextu provincia excesserunt,
ut sub velo boni publici privata emolumenta nostris sumptibus alibi procurarent ;
qui nobiscum remanserunt, locum supplent, non munus, a cuius operibus subeundis
