| [1] |
272 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
|
|---|
| [2] |
jeho odpověď; žádá zprávu o věku a vlastnostech Cambiagových, zvláště pak o tom, je-li znalý
|
|---|
| [3] |
řeči francouzské. — Na Přerově 1606, 28. ledna. (Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 96 &. 7.)
|
|---|
| [4] |
1214. Štěpánovi Illésházymu: míní o příměří smluveném s arciknížetem, o čemž se
|
|---|
| [5] |
dověděl z posledního dopisu jeho, že jest spokojiti se prozatím aspoň tím, když nebylo lze
|
|---|
| [6] |
dosíci přímo míru, k němuž ostatně také může ono příměří vésti; opětně mu sděluje, že pojede
|
|---|
| [7] |
do Prahy; kdy se odtamtud vrátí, že mu rovněž oznámí. — Na Přerově 1606, +. února. (Konec.
|
|---|
| [8] |
lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 96 č. 8.)
|
|---|
| [9] |
1215. Janovi Jakubu Grynaeovi: stěžuje si, kterak je stíhán od nepřátel jak v životě
|
|---|
| [10] |
veřejném tak soukromém; přes zármutek, jejž pocítil z úmrtí jeho (Grynaeovy) dcerky, že
|
|---|
| [11] |
v posledním psaní prosincovém se té věci jen zlehka dotekl z toho důvodu, aby nevhodnou
|
|---|
| [12] |
snad útěchou znova пе)! jeho bolest; że Socinus se vrací do Basileje, urovnav své záleži-
|
|---|
| [13] |
tosti; že jest (Žerotín) sproštěn cesty do Prahy, ježto rozsudek v jeho při jest na několik měsíců
|
|---|
| [14] |
odročen. — Na Přerově 1606, 10. února. (Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 96 č. 9.)
|
|---|
| [15] |
12106.
|
|---|
| [16] |
Amandovi Polanovi: posili dopis po Socinovi, kterÿ se domů vrací. Zmiňuje se o smrti Be-
|
|---|
| [17] |
zovč, o níž mu podali zprávu přátelé z Zenevy. Napomíná ho, aby se šetřil. Kárá mladé
|
|---|
| [18] |
hohoslovce moravské, kteří u něho bydlí, že neuposlechli ihned rozkazu starších jednoty. --
|
|---|
| [19] |
Na Přerově 10. února 1600.
|
|---|
| [20] |
(Amando Polano.) Cum Socinus vester recepta pecunia ad suos redire con-
|
|---|
| [21] |
stituisset, obtulit mihi operam in deferendis litteris, si quas Basileam dare decre-
|
|---|
| [22] |
vissem: quam libenter amplexus sum, ne tuis, quas 12. Nov. exaratas ante dies
|
|---|
| [23] |
octo accepi, non responderem. Theodori Dezae ex hac vita excessum illis ipsis
|
|---|
| [24] |
diebus, quibus in patriam coelestem migravit, amici Genevenses mihi renunciarunt;
|
|---|
| [25] |
cum quo praeclare actum puto, quod superatis vitae periculis, molestiis laboriosae
|
|---|
| [26] |
functionis, morbis aetatis, addo etiam adversariorum odiis, calumniis et insidiis factus
|
|---|
| [27] |
sit particeps illius felicitatis, ad quam omnem [čti: omnes] aspiramus, qui Christo
|
|---|
| [28] |
nomen dedimus, neque nostrum est luzere magnopere iacturam eius viri, qui tam prae-
|
|---|
| [29] |
claris monumentis gratam et utilem sui memoriam nobis et posteritati reliquit, quam
|
|---|
| [30] |
fortassis tristiorem reliquisset, si diutius illi cum incommodis senectutis colluctandum
|
|---|
| [31] |
fuisset. libi autem, qui adhuc in ea aetate es constitutus, ut eeclesiae et reipublicae
|
|---|
| [32] |
litterariae utiliter praeesse, plurimum prodesse possis, et annos duplicatos opto et
|
|---|
| [33] |
valetudinem firmiorem, quam denuo excitari doleo, et moneo. proinde amice, ut magis
|
|---|
| [34] |
accuratam eius tuendae rationem habeas. Vereor enim, ne nimii et assidui labores,
|
|---|
| [35] |
attrito paulatim robore corporis, vigorem animi ac demum vitam ipsam consumant,
|
|---|
| [36] |
quam ceu bonae fidei depositum studiose eonservare nos decet, donec a Domino
|
|---|
| [37] |
reposcatur, neve absumere vel dissipare. Etiam honestas occupationes et maxime
|
|---|
| [38] |
necessaria studia ita moderari convenit, ne ab onere superentur vires, quae quo
|
|---|
| [39] |
exquisitius. foventur, eo ad fruendum sunt accommodatiores. Non omnis a labore
|
|---|
| [40] |
cessatio dissidia est. et multum interest inter otium et quietem, quam qui parcius
|
|---|
