EN | ES |

Facsimile Lines

1127


< Page >

[1]
z roku 1505, 24. listopadu—16, prosince. 265

[2]
1171. Mark-Antoniovi Lombardovi doporutuje co nejvreleji syna Václava Budovce
[3]
z Budova, který jede do Paříže spíše podívat se jen na město, nežli aby tam chtěl déle po-
[4]
býti. V Praze 1605, 7. prosince. (Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 91 č. 40.)

[5]
1172. Janovi Divisovi z Žerotína připomíná dluh, kterým povinen jest kupci Pražskému.
[6]
V Praze 1605, 8. prosince. (Brandl IL. 2. 504.)

[7]
1173. Kaśparovi Melicharovi z Żerotina oznamuje, že k němu přijede k večeři.
[8]
V Praze 1605, 10. prosince. (Brandl П. 2. 505.)

[9]
1174. Adamovi ml. z Waldšteina: upomíná jej z věna nebozky své manželky.
[10]
V Praze 1605, 11. prosince. (Drandl II. 2. 505.)

[11]
1175. Kašpara Melichara z Žerotína táže se na jeho zdraví. Na Brandejse 1605,
[12]
15. prosince. (Brandl II. 2. 506.)

[13]
1176. Bohusovi Morkovskému z Zástřizl ohlašuje příjezd svůj z Prahy. Na Přerově
[14]
1605, 16. prosince. (Brandl I!. 2. 506.)

[15]
1177. Jiřímu Zikmundovi z Zástřizl posílá psauí z Genevy. -- Na Přerově 1605,
[16]
16. prosince. (Brandl II. 2. 506.)

[17]
1178.

[18]
Stépánu Illésházymu: želí nešťastného stavu Uher, ubezpečuje ho o stálosti svého přátelství.
[19]
Chválí jeho mysl krestanstvu naklonénou a vérnost jeho císaři: osvědčenou. List Illésházyho
[20]
sdélil Zerotín pri dvore predním muzüm. Na Přerově 26. prosince: 1605.

[21]
(Domino Stephano. lHllesshazi.) Ilustrissime, spectabilis et maznitice domine,
[22]
domine et amice plurimum colende, officia mea pridem MDV** addicta atque inter
[23]
has etiam. turbas sedulo et diligenter servata et nunc cum omni cultu defero et iu
[24]
posterum, quantum in me erit, retinenda. spondeo. Ad literas MDV**, quas Jacobus
[25]
Gerylz. primis. huius mensis diebus mihi Pragae reddidit, dum respondeo, variae
[26]
animuni meum species cogitationesque perturbant; nam partim amor meus, qui in
[27]
ipsam semper fuit maximus, de rebus suis sollicitum reddit, quod eas per hos tu-
[28]
multus bellicos non co loco esse coniiciam, quo vellem; partim celeberrimi Hungariae
[29]
regni, hactenus reipublicae Christianae clipei, nuuc vero hostium muri, calamitosus
[30]
status. mirum. in modum me affligit. Addo, quod summopere me comuovent tum
[31]
nostra tum vicinorum pericula, in quae ut praeter spem et opinionem omnem inno-
[32]
centes incidimus, ita praeter ius et aequitatem iis immeriti cireumdamur; quibus
[33]
sj adiecero, quod privatim me premit, forsan nil praeter rem fuero dicturus, metum
[34]
nempe nec omnino ineptum nee plane inauem, ne amicitiae nostrae stabilitas, quam
[35]
a tot aunis communis principis obsequium fimnavit, per haec temporum incommoda
[36]
et dissidia voluntatum vacillare incipiat. Atque haec quidem cum natura sua talia
[37]
sint. ut animum, quanlibet constantem, varie afficere. possint, me tamen, cui multum
[38]
imbecillitatis adhaeret, graviter percellunt; neque enim intermissio officiorum mu-
[39]
tuorum, quibus loco nutrimento amicitiae aluntur. ullam adhuc imminutionem bene-
[40]
volentiae. meae. erga MDV*^ attulit. qua curarum parte. quae res adversas ipsius

[41]
Archiv Cesky XXVII. 34


Text viewFacsimile