z roku 1505, 24. listopadu—16, prosince. 265
1171. Mark-Antoniovi Lombardovi doporutuje co nejvreleji syna Václava Budovce
z Budova, který jede do Paříže spíše podívat se jen na město, nežli aby tam chtěl déle po-
býti. — V Praze 1605, 7. prosince. (Konc. vlašský v knih. Blud. 3881 f. 91 č. 40.)
1172. Janovi Divisovi z Žerotína připomíná dluh, kterým povinen jest kupci Pražskému.
— V Praze 1605, 8. prosince. (Brandl IL. 2. 504.)
1173. Kaśparovi Melicharovi z Żerotina oznamuje, že k němu přijede k večeři. —
V Praze 1605, 10. prosince. (Brandl П. 2. 505.)
1174. Adamovi ml. z Waldšteina: upomíná jej z věna nebozky své manželky. —
V Praze 1605, 11. prosince. (Drandl II. 2. 505.)
1175. Kašpara Melichara z Žerotína táže se na jeho zdraví. — Na Brandejse 1605,
15. prosince. (Brandl II. 2. 506.)
1176. Bohusovi Morkovskému z Zástřizl ohlašuje příjezd svůj z Prahy. — Na Přerově
1605, 16. prosince. (Brandl I!. 2. 506.)
1177. Jiřímu Zikmundovi z Zástřizl posílá psauí z Genevy. -- Na Přerově 1605,
16. prosince. (Brandl II. 2. 506.)
1178.
Stépánu Illésházymu: želí nešťastného stavu Uher, ubezpečuje ho o stálosti svého přátelství.
Chválí jeho mysl krestanstvu naklonénou a vérnost jeho císaři: osvědčenou. List Illésházyho
sdélil Zerotín pri dvore predním muzüm. — Na Přerově 26. prosince: 1605.
(Domino Stephano. lHllesshazi.) Ilustrissime, spectabilis et maznitice domine,
domine et amice plurimum colende, officia mea pridem MDV** addicta atque inter
has etiam. turbas sedulo et diligenter servata et nunc cum omni cultu defero et iu
posterum, quantum in me erit, retinenda. spondeo. Ad literas MDV**, quas Jacobus
Gerylz. primis. huius mensis diebus mihi Pragae reddidit, dum respondeo, variae
animuni meum species cogitationesque perturbant; nam partim amor meus, qui in
ipsam semper fuit maximus, de rebus suis sollicitum reddit, quod eas per hos tu-
multus bellicos non co loco esse coniiciam, quo vellem; partim celeberrimi Hungariae
regni, hactenus reipublicae Christianae clipei, nuuc vero hostium muri, calamitosus
status. mirum. in modum me affligit. — Addo, quod summopere me comuovent tum
nostra tum vicinorum pericula, in quae ut praeter spem et opinionem omnem inno-
centes incidimus, ita praeter ius et aequitatem iis immeriti cireumdamur; quibus
sj adiecero, quod privatim me premit, forsan nil praeter rem fuero dicturus, metum
nempe nec omnino ineptum nee plane inauem, ne amicitiae nostrae stabilitas, quam
a tot aunis communis principis obsequium fimnavit, per haec temporum incommoda
et dissidia voluntatum vacillare incipiat. Atque haec quidem cum natura sua talia
sint. ut animum, quanlibet constantem, varie afficere. possint, me tamen, cui multum
imbecillitatis adhaeret, graviter percellunt; neque enim intermissio officiorum mu-
tuorum, quibus loco nutrimento amicitiae aluntur. ullam adhuc imminutionem bene-
volentiae. meae. erga MDV*^ attulit. qua curarum parte. quae res adversas ipsius
Archiv Cesky XXVII. 34
