| [1] |
256 A. XXXIII. Dopisy Karla ze Žerotína
|
|---|
| [2] |
1057. Adamovi Linhartovi z Neumperku: o prostředcích pro slezinu. — Na Rosicích
|
|---|
| [3] |
1605, 1. září. (Brandl II. 2. 460.)
|
|---|
| [4] |
1058. Danieli Staudiovi posílá po Fridrichu Bergerovi list, v němž ho žádá, aby vy-
|
|---|
| [5] |
pravil bratra svého do Moravy, aby, hodí-li se k tomu, stal se preceptorem syna Jeronyma
|
|---|
| [6] |
hraběte z Thurnu. — Na Rosicích 1605, 1. září. (Konc. lat. v knih. Blud. VI—3881 f. 87 č. 23.)
|
|---|
| [7] |
1059. Jeronymovi hraběti z Turnu piše v záležitosti vychovatele pro jeho syna. —
|
|---|
| [8] |
Na Rosicích 1605, 2. září. (Brandl II. 2. 459.)
|
|---|
| [9] |
1060. Janovi Divišovi z Žerotína: že na Brandýs přijede, až bude hrobka hotova. —
|
|---|
| [10] |
Na Rosicích 1605, 3. září. (Brandl II. 2. 460.)
|
|---|
| [11] |
1061. Úředníku Brandýskému nařizuje, jak mrtvoly manželek jeho složeny býti mají.
|
|---|
| [12] |
— Na Rosicích 1605, 4. září. (Brandl II. 2. 461.)
|
|---|
| [13] |
1062. Janu Františkovi Castiglionimu v Basileji oznamuje, že syn jeho (Castiglionův)
|
|---|
| [14] |
Samuel vrací se domů, poněvadž mu nesvědčilo moravské podnebí; vrací se ve společnosti
|
|---|
| [15] |
p. Hubra, mladíka skromného a slušného, jehož doporučuje co nejvřeleji; děkuje, že přijal do
|
|---|
| [16] |
domu svého poručenče Žerotínova. — Na Rosicích 1605, 4. září. (Konec. vlašský v knih. Blud.
|
|---|
| [17] |
|
|---|
| [18] |
|
|---|
| [19] |
Jaroslavovi ze Smiřic se omlouvá, že mu dlouho nepsal, zdržen byv vpádem nepřítele do země
|
|---|
| [20] |
a smrtelnou nemocí manželky. Chväli pri listu Jaroslavově uhlazenost a květnatost slohu. —
|
|---|
| [21] |
Na Rosicích po 4. září 1605.
|
|---|
| [22] |
(Jaroslao a Smirzicz baroni*) Dabis veniam, illustris Jaroslae, morae paulo
|
|---|
| [23] |
diuturniori, quam perturbatae et prope eversae res patriae meae, quominus absque
|
|---|
| [24] |
cunctatione humanissimis litteris tuis responderem, attulerunt primum, domesticae
|
|---|
| [25] |
postea afflictiones produxerunt: quo enim tempore tuae mihi fuerunt redditae, co
|
|---|
| [26] |
ipso hostis provinciam ingressus caedibus et incendiis longe lateque saeviebat, cum
|
|---|
| [27] |
interim domi gravis uxoris meae et letalis morbus totum me ita occuparet, ut uni
|
|---|
| [28] |
de removendo et depellendo illo cogitationi inhaerentem ad alias omnes inutilem
|
|---|
| [29] |
plane et ineptum redderet. Minus itaque mihi succensebis, si tamen necessarium
|
|---|
| [30] |
hoc peccatum iram meretur, quoties perpensis aequa lance tam gravibus impedi-
|
|---|
| [31] |
mentis animum adieceris ad seriam earum causarum considerationem, quae me curis
|
|---|
| [32] |
ct angustiis circumseptum a reddendo tibi officio hoc amicitiae ad tempus abstra-
|
|---|
| [33] |
xerunt. Non enim omnino urbanitatis tuae et benevolentiae erga me declaratae me-
|
|---|
| [34] |
moriam exui nee ideo calamum seposui, ut nunquam resumerem, sed ut cederem
|
|---|
| [35] |
tantisper tempori, donec sedatis turbis externis et interiore quiete recuperata possem
|
|---|
| [36] |
aliquo modo et tuae de me conceptae exspectationi satisfacere et simul meae erga
|
|---|
| [37] |
te propensissimae voluntati. Quamvis autem et nunc animus nondum a curis et
|
|---|
| [38] |
maerore immunis desiderio meo frigide respondeat, quia tamen emergere aliquatenus
|
|---|
| [39] |
ex his perturbationum fluctibus annitor, nolo te diutius suspensum tenere, quin
|
|---|
| [40] |
seras ita mihi fuisse litteras tuas acceptas, ut gratiores esse non potuerint. Dudum
|
|---|
