EN | ES |

Facsimile Lines

1104


< Page >

[1]
68 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské :

[2]
jisté kusy elaborátu, počtem sedm, dali na cisto opsati a je poddaným na 14 dni piedlożili
[3]
k problédnutí a k rozmyšlení; jeden dokument (č. 1.) neměl však nikdy býti dán do rukou
[4]
poddaným. Nedovídáme se, co bylo obsaženo v které písemnosti pod osmi čísly, jež jsou vy-
[5]
značena v oběžníku krajského úřadu ; jestliže číslo 1. obsahovalo onen levný rozpočet z IS.
[6]
května 1783 o ceně potřebné roboty na klášterství Třeboňském, pak by se dobte pochopo-
[7]
valo, proč to číslo nemělo se nikdy dostati poddanym do rukou: neboť podle toho rozpočtu
[8]
celousedlý platil by ročně 28 zl. 38'/, kr. uamísto roboty, a nyní klášter žádal 60 zl, tedy
[9]
více než dvakrát tolik. Dále hospodářský úřad měl oznámiti krajskému úřadu, na který den
[10]
by hodlal objednati poddané, aby přednesli svoje vyjádření; k tomu jednioi mel se dostaviti
[11]
také krajský úřad, jemuž bylo uloženo skouncovati tu záležitost.

[12]
Hospodářský úřad kláštera Třeboňského oznámil potom 22. listopadu 1783 úřadu
[13]
krajskému, že elaboráty již dal do obcí, i že k jednání ustanovil den 2. prosince, bude-li
[14]
krajskému úřadu vhod.

[15]
V Třeboni sešla se dne 2. prosince: 1783 ohlášená komise, která měla ujednati
[16]
smlouvy mezi poddanými a vrchností o připravený výkup roboty a o rozpachtování panských
[17]
dvorů na statku kláštera Třeboňského. Od krajského úřadu přišel jeho adjunkt vou Papa, jsa
[18]
zřízen za komisaře a zároveň za aktuara komise. Vedle něho byli v opat Augustin Marek
[19]
a tři jiní členové kláštera Třeboňského, a dva hospodářští úředníci z jeho statku. Dostavili
[20]
se rychtáři a konšelé jakožto zástupci všech 19 vesnic, kteréž byly poddäny klášteru celé
[21]
nebo některou částkou svou; jména těch vsí jsou: Branná, Šalmanovice, Borkovice, Mažice,
[22]
Neplachov, Dunajice, Dolejší Miletín, Břilice, Domanín, Doňov, Lipnice, Mladošovice, Petro-
[23]
vice, Vreov, Ohrazení České, Hrachovišlě, Spolí, Libín, Slavošovice. Jednání komise trvalo 4
[24]
dni a přineslo zlé překvapení všem, kdož minili vykupem roboty a rozdrobenim dvorů
[25]
panských prospěti poddaným. O najímání panských pozemku žádní obee nechtěla ani slyseti ;
[26]
příčiny proti tomu uváděli rozmanité, dílem také pouhé výmluvy. Naproti tomu k výkupu
[27]
roboty hlásili se všichni, a było Ки podivu, Ze toliko Biilièté kladli pii tom vyminku, aby
[28]
výkup se snížil pod tu cenu, která byla v elaboritć podle prijatych zäsad ustanovena. Komise
[29]
sama uznávala, že jenom ves Branná, kdež sedláci přivydělávali si peníze formancnim, | jest
[30]
dosti zámožná, aby tam mohli platit výkup v navržené výšce; ostatní vesnice byly od komise
[31]
uznávány za neschopné k placení výkupu, poněvadž lidé neznali tam jiné živnosti než orbu,
[32]
a byli chudi a zadlužení. Rovnéz vesnice samy uznävaly, Ze nebudou moci platit tak veliké
[33]
reluice za robotu, ale všechny se hlásily ku platu v tom piiznanćm (domnění, že když pří-
[34]
lišnost toho platu se objeví, císař je) S nich sejue, a oni potom zůstanou již zbavení roboty
[35]
skutečné. Ve smlouvu o výkup však vstupovati nechtéli, ze by ji nemohli drzeti Mnozi ne-
[36]
chtéli podpisovati ani protokol o tom psaný, sotva polovice vesnic svolila, aby rychtáři a kon-
[37]
šelé jej podepsali. Jednání komise v Třeboni skončilo se tedy dokonalým nezdarem; komisí
[38]
šl. Papa korunoval jej ještě svým zdanin na konci protokolu v ten smysl piidanym: aby se
[39]
dosáhlo úmyslu císařova, že nezbývá než dvory klášterské (celé) pronajmouti nójemeńm,
[40]
kteří by se odkudkoli k tomu přihlásili, a ti nájemci aby zároveň najali si také robotu, když
[41]
poddani nemaji cim se z ni vykupovati a klaster býti zachován při svých důchodech;
[42]
patrně netušil tento zástupce vlády, že by poddaným se nepolepsilo, jak císař si přál, nýbrž
[43]
spíše pritíiZilo, kdyby musili konati roboty, ne jiz své vrchnosti, nýbrž nájemcům dvorů.

[44]
Vos Branná při komisi 2. prosince prohlásila se sice ochotnou k zavření smlouvy
[45]
o výkup roboty; ale potom si to rozmyslila, a když po dvou měsících hospodářský úřad po


Text viewFacsimile