68 D. XXII. Řády selské a instrukce hospodářské :
jisté kusy elaborátu, počtem sedm, dali na cisto opsati a je poddaným na 14 dni piedlożili
k problédnutí a k rozmyšlení; jeden dokument (č. 1.) neměl však nikdy býti dán do rukou
poddaným. Nedovídáme se, co bylo obsaženo v které písemnosti pod osmi čísly, jež jsou vy-
značena v oběžníku krajského úřadu ; jestliže číslo 1. obsahovalo onen levný rozpočet z IS.
května 1783 o ceně potřebné roboty na klášterství Třeboňském, pak by se dobte pochopo-
valo, proč to číslo nemělo se nikdy dostati poddanym do rukou: neboť podle toho rozpočtu
celousedlý platil by ročně 28 zl. 38'/, kr. uamísto roboty, a nyní klášter žádal 60 zl, tedy
více než dvakrát tolik. Dále hospodářský úřad měl oznámiti krajskému úřadu, na který den
by hodlal objednati poddané, aby přednesli svoje vyjádření; k tomu jednioi mel se dostaviti
také krajský úřad, jemuž bylo uloženo skouncovati tu záležitost.
Hospodářský úřad kláštera Třeboňského oznámil potom 22. listopadu 1783 úřadu
krajskému, že elaboráty již dal do obcí, i že k jednání ustanovil den 2. prosince, bude-li
krajskému úřadu vhod.
V Třeboni sešla se dne 2. prosince: 1783 ohlášená komise, která měla ujednati
smlouvy mezi poddanými a vrchností o připravený výkup roboty a o rozpachtování panských
dvorů na statku kláštera Třeboňského. Od krajského úřadu přišel jeho adjunkt vou Papa, jsa
zřízen za komisaře a zároveň za aktuara komise. Vedle něho byli v ní opat Augustin Marek
a tři jiní členové kláštera Třeboňského, a dva hospodářští úředníci z jeho statku. Dostavili
se rychtáři a konšelé jakožto zástupci všech 19 vesnic, kteréž byly poddäny klášteru celé
nebo některou částkou svou; jména těch vsí jsou: Branná, Šalmanovice, Borkovice, Mažice,
Neplachov, Dunajice, Dolejší Miletín, Břilice, Domanín, Doňov, Lipnice, Mladošovice, Petro-
vice, Vreov, Ohrazení České, Hrachovišlě, Spolí, Libín, Slavošovice. Jednání komise trvalo 4
dni a přineslo zlé překvapení všem, kdož minili vykupem roboty a rozdrobenim dvorů
panských prospěti poddaným. O najímání panských pozemku žádní obee nechtěla ani slyseti ;
příčiny proti tomu uváděli rozmanité, dílem také pouhé výmluvy. Naproti tomu k výkupu
roboty hlásili se všichni, a było Ки podivu, Ze toliko Biilièté kladli pii tom vyminku, aby
výkup se snížil pod tu cenu, která byla v elaboritć podle prijatych zäsad ustanovena. Komise
sama uznávala, že jenom ves Branná, kdež sedláci přivydělávali si peníze formancnim, | jest
dosti zámožná, aby tam mohli platit výkup v navržené výšce; ostatní vesnice byly od komise
uznávány za neschopné k placení výkupu, poněvadž lidé neznali tam jiné živnosti než orbu,
a byli chudi a zadlužení. Rovnéz vesnice samy uznävaly, Ze nebudou moci platit tak veliké
reluice za robotu, ale všechny se hlásily ku platu v tom piiznanćm (domnění, že když pří-
lišnost toho platu se objeví, císař je) S nich sejue, a oni potom zůstanou již zbavení roboty
skutečné. Ve smlouvu o výkup však vstupovati nechtéli, ze by ji nemohli drzeti Mnozi ne-
chtéli podpisovati ani protokol o tom psaný, sotva polovice vesnic svolila, aby rychtáři a kon-
šelé jej podepsali. Jednání komise v Třeboni skončilo se tedy dokonalým nezdarem; komisí
šl. Papa korunoval jej ještě svým zdanin na konci protokolu v ten smysl piidanym: aby se
dosáhlo úmyslu císařova, že nezbývá než dvory klášterské (celé) pronajmouti nójemeńm,
kteří by se odkudkoli k tomu přihlásili, a ti nájemci aby zároveň najali si také robotu, když
poddani nemaji cim se z ni vykupovati a klaster mó býti zachován při svých důchodech;
patrně netušil tento zástupce vlády, že by poddaným se nepolepsilo, jak císař si přál, nýbrž
spíše pritíiZilo, kdyby musili konati roboty, ne jiz své vrchnosti, nýbrž nájemcům dvorů.
Vos Branná při komisi 2. prosince prohlásila se sice ochotnou k zavření smlouvy
o výkup roboty; ale potom si to rozmyslila, a když po dvou měsících hospodářský úřad po
