EN | ES |

Facsimile Lines

1104


< Page >

[1]
Obnova vsi Krsovic na záduší do 1830, 10. ún. 607

[2]
louky, z toho obojího platí ročně po 17 kr., učinilo by za 6 let 1 zl. 45 kr. 4. Kus lesa
[3]
hned za kostelem asi za jeden leč, naproti rybníku zádušnímu na pravé straně kostela od
[4]
jedny hluboký cesty, jedlový les za 40 záhonů na šíř a dvoje hony na dýl. 5. Rybník

[5]
zádušní. Z toho dvýho žádný nic neplatí; také se nevi, co se z toho platiti . Vrchnosti '
[6]
náleží se o to starost a póći miti.* Třetí účet, snad od r. 1662, obsahuje jenom běžné
[7]
příjmy a výdaje. Střechu na kostele pokrývali šindelem, ale kostel svému účelu nemohl valné
[8]
sloužiti; r. 1639 oznámil kostelník, že stříbrný kalich, patenu, lžíčku, roucha bohoslužebná,

[9]
všeho 23 kusů, Její Milost na Pečkách míti ráčí; a r. 1656 hejtman se dověděl od lidí, že
[10]
ty věci byly od držitele panství p. Justa [Jošta] Gebharta [1635 1654] vzaty do Prahy a tam
[11]
uebo někde jinde za ním zůstávají.

[12]
Roku 1654 koupil panství Pečecké hrabě Jan Fridrich z Trautmansdorfa, dobrý ho-
[13]
spodář. Na zádušních pozemcích kostela sv. Jana počali se lidé znova usazovati; do roku 1697
[14]
byly tam vystavěny 4 chalupy. První Pečecký pán z hrabat Trautmansdorfů zemřel 4. února
[15]
1696, byv o měsíc dříve raněn mrtvicí. Dal na jevo svou poslední vůli jen posuńky; dle
[16]
jeho manželka Maria Eleonora Klara stala se vrchní poručnicí nad 5 syny a 4 dcerami. Vedle
[17]
nl poruénikoval r. 1696 1700 švakr nebožtíkúv, Jan Václav hrabě ze Šternberka. Z poru-
[18]
čenské doby jsou dva vrchnostenské dekrety, jimiž poněkud upravily se právní poměry ve vsi
[19]
nově vznikající u kostela sv. Jana.

[20]
Poručník hrabě Šternberk přezvěděl, jakž praví v dekretě daném na hrabě Šternberku
[21]
n. S. dne 23. prosince 1697, že polností náležejících ke kostelu Kralickému bez číkoli pře-
[22]
kážky byla užívala vrchnost k svému bývalému Kralickému dvoru, [r. 1670 proměněn byl ve
[23]
ves nazvanou Kraličky|, ale že se neví, platila-li z nich ke kostelu nějakou činži; poručník .
[24]
tím dekretem ustanovuje, že příště užitek ze zádušních chalup jíti ke kostelu Kralickému,
[25]
úročníci pak na nich sedící že jsou nevolnými poddanými vrchnosti Pečecké, kteráž je béře
[26]
do své ochrany a dovoluje jim užívati pastviny, kterou si počítala za svou vlastní ; za to měli
[27]
ti lidé platiti vrchnosti úrok a robotovati ve žních, neřečeno kolik.

[28]
Tehdáž farář Nebovidský jmenem Lukáš Staropražský, jakožto správce Kralického
[29]
filialního kostela sv. Jana, stěžoval si u vrchnosti, že poddaní bez práva užívají nějakých polí
[30]
a luk, jež prý náležejí kostelu Kralickému. Důkazy jeho byly jen z částky uznány za dosta-
[31]
tečné, a ovdovělá hraběnka Marie Eleonora Klara z Trautmandorfu učinila o tom zatimné
[32]
rozhodnutí r. 1699 nebo 1700; jedna kopa záhonů polí a jedna louka byly uznány za zádušní;
[33]
tehdejší skuteční držitelé měli toho užívati dále, ale měli ke kostelu platiti z kopy pole
[34]
35 kr. a z louky též 35 kr. jakožto úrok od starodávna ustanovený. Naproti tomu nároky
[35]
farářovy ku 5 kopám pole byly ponechány při své váze do lepšího důkazu; a po čas
[36]
tehdejší poručnické vlády měly se z Pečeckého panského důchodu vypláceti ročně 3 kopy peněz
[37]
k zädusi Kralickómu [dem Kralitzer Kirchenspiel], což prý nebožtík Excellence pan hrabě
[38]
ústně roku 1698 [snad 1696] dobrovolně nařídil vypláceti z příčiny rybníka ležícího za Kra-
[39]
lickým kostelem.

[40]
Hrabé Šternberk pravidla svá 7 23. prosince 1697 výslovně předepsal také pro lidi,
[41]
kteří by ještě budoucně usadili se u Kralického kostela. Skutečně potom přibývalo zádušních
[42]
chalup. Roku 1722 bylo jich šest; tehdáž byla nařízena od vrchnosti stejnost pozemkového ma-
[43]
jetku při nich, tak že některým něco půdy se přidalo nebo ubralo, aby měli všichni stejně.
[44]
Výkaz o tom oznamuje v nadpise: Pii kostelitku sv. Jana za Kralici rolf a luka zádušní
[45]
takto k rozdělení přišly anno 1722. Vypočítává se tam šest chalupníků se jmeny a pozemky


Text viewFacsimile