Obnova vsi Krsovic na záduší do 1830, 10. ún. 607
louky, z toho obojího platí ročně po 17 kr., učinilo by za 6 let 1 zl. 45 kr. — 4. Kus lesa
hned za kostelem asi za jeden leč, naproti rybníku zádušnímu na pravé straně kostela od
jedny hluboký cesty, jedlový les za 40 záhonů na šíř a dvoje hony na dýl. — 5. Rybník
zádušní. Z toho dvýho žádný nic neplatí; také se nevi, co se z toho platiti má. — Vrchnosti '
náleží se o to starost a póći miti.* — Třetí účet, snad od r. 1662, obsahuje jenom běžné
příjmy a výdaje. Střechu na kostele pokrývali šindelem, ale kostel svému účelu nemohl valné
sloužiti; r. 1639 oznámil kostelník, že stříbrný kalich, patenu, lžíčku, roucha bohoslužebná,
všeho 23 kusů, „Její Milost na Pečkách míti ráčí“; a r. 1656 hejtman se dověděl od lidí, že
ty věci byly od držitele panství p. Justa [Jošta] Gebharta [1635— 1654] vzaty do Prahy a tam
uebo někde jinde za ním zůstávají.
Roku 1654 koupil panství Pečecké hrabě Jan Fridrich z Trautmansdorfa, dobrý ho-
spodář. Na zádušních pozemcích kostela sv. Jana počali se lidé znova usazovati; do roku 1697
byly tam vystavěny 4 chalupy. První Pečecký pán z hrabat Trautmansdorfů zemřel 4. února
1696, byv o měsíc dříve raněn mrtvicí. Dal na jevo svou poslední vůli jen posuńky; dle ní
jeho manželka Maria Eleonora Klara stala se vrchní poručnicí nad 5 syny a 4 dcerami. Vedle
nl poruénikoval r. 1696 —1700 švakr nebožtíkúv, Jan Václav hrabě ze Šternberka. Z té poru-
čenské doby jsou dva vrchnostenské dekrety, jimiž poněkud upravily se právní poměry ve vsi
nově vznikající u kostela sv. Jana.
Poručník hrabě Šternberk přezvěděl, jakž praví v dekretě daném na hrabě Šternberku
n. S. dne 23. prosince 1697, že polností náležejících ke kostelu Kralickému bez číkoli pře-
kážky byla užívala vrchnost k svému bývalému Kralickému dvoru, [r. 1670 proměněn byl ve
ves nazvanou Kraličky|, ale že se neví, platila-li z nich ke kostelu nějakou činži; poručník .
tím dekretem ustanovuje, že příště užitek ze zádušních chalup má jíti ke kostelu Kralickému,
úročníci pak na nich sedící že jsou nevolnými poddanými vrchnosti Pečecké, kteráž je béře
do své ochrany a dovoluje jim užívati pastviny, kterou si počítala za svou vlastní ; za to měli
ti lidé platiti vrchnosti úrok a robotovati ve žních, neřečeno kolik.
Tehdáž farář Nebovidský jmenem Lukáš Staropražský, jakožto správce Kralického
filialního kostela sv. Jana, stěžoval si u vrchnosti, že poddaní bez práva užívají nějakých polí
a luk, jež prý náležejí kostelu Kralickému. Důkazy jeho byly jen z částky uznány za dosta-
tečné, a ovdovělá hraběnka Marie Eleonora Klara z Trautmandorfu učinila o tom zatimné
rozhodnutí r. 1699 nebo 1700; jedna kopa záhonů polí a jedna louka byly uznány za zádušní;
tehdejší skuteční držitelé měli toho užívati dále, ale měli ke kostelu platiti z té kopy pole
35 kr. a z louky též 35 kr. jakožto úrok od starodávna ustanovený. Naproti tomu nároky
farářovy ku 5 kopám pole byly ponechány při své váze až do lepšího důkazu; a po čas
tehdejší poručnické vlády měly se z Pečeckého panského důchodu vypláceti ročně 3 kopy peněz
k zädusi Kralickómu [dem Kralitzer Kirchenspiel], což prý nebožtík Excellence pan hrabě
ústně roku 1698 [snad 1696] dobrovolně nařídil vypláceti z příčiny rybníka ležícího za Kra-
lickým kostelem.
Hrabé Šternberk pravidla svá 7 23. prosince 1697 výslovně předepsal také pro lidi,
kteří by ještě budoucně usadili se u Kralického kostela. Skutečně potom přibývalo zádušních
chalup. Roku 1722 bylo jich šest; tehdáž byla nařízena od vrchnosti stejnost pozemkového ma-
jetku při nich, tak že některým něco půdy se přidalo nebo ubralo, aby měli všichni stejně.
Výkaz o tom oznamuje v nadpise: „Pii kostelitku sv. Jana za Kralici rolf a luka zádušní
takto k rozdělení přišly anno 1722“. Vypočítává se tam šest chalupníků se jmeny a pozemky
