Facsimile Lines

1094

Page

[1]	244 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha s Pernšteina
[2]	kdyby přítel v nějakú těžkost aneb vinu upadl, že jest slušné, ale když se vina ani
[3]	příčina nenachází, znám, že lítost a nějaká těžkost musí býti, kdy se vidí, že se křivda
[4]	děje příteli. Pak muoj milý pane synu, těchto časů které se věci na mně vyhledávají,
[5]	jistě sem k nim příčiny nedal; pak nevím tomu co jiného říci, než Pánu Bohu po-
[6]	ručiti, kterýž v se doufajícího nikdá neopouští.
[7]	Co se pak toho tažení dotýče, nevím k němu co jiného říci: dal Pán Buoh
[8]	lidem rozum, aby byli rozdílní od hovada, ale při tomto tažení rozum od lidí od-
[9]	„stoupil; táhnou, nevědí proč, poněvadž to všecko, proč se děje, před nimi tejno jest,
[10]	než o tom se ví, že žádného nepřítele nemáme a sami sme se žádnému za nepřítele
[11]	nepostavili. Král JMt v posledním mandátu psáti ráčí napomínajíce k tomu tažení,
[12]	a tak toho dokládati ráčí, kdoby netáhl, že s těmi kraji poslušnými bude se věděti
[13]	k nim jak zachovati; pak tak toho zprávu mám, že jest osm krajův, kteříž táhnou,
[14]	a šest, kteříž netáhnou. Pak přijde-li k tomu, jakž JMt psáti ráčí, aby jedni krajové
[15]	k druhým o to přistupovali, naplní se řeč Kristova: království samo v sobě rozdělené
[16]	zpustne a dům.na dům padne; pak může se to písmo na tomto království vyplniti,
[17]	prijde-li k tomu. Skrze nejvyššího pana kanclíře a pana Sebestiśna z Weitmile s králem
[18]	JMtí jednám, aby ráčil, což na mne přijde počet jízdných, mně pustiti, poněvadž JMt
[19]	také přijímati ráčí, a já že JMti peníze dám, co na ten počet přijde, kterýžby JMt
[20]	pustiti ráčil až do svatého Martina; pak ráčí-li jej JMt pustiti, také vypravím, pakli
[21]	toho JMt neráčí učiniti, tak v krátkém času tomu nikterak dosti učiniti nemohu.
[22]	Ráčili jste mi napsati, že vypravujete podle sněmovního svolení; také se těm
[23]	vidí, kteříž na odpor tomu tažení sou, poněvadž se žádná potřeba dobrého toho krá-
[24]	lovství neoznamuje a o žádném se nepříteli neví, že také podle sněmovního svolení
[25]	nejsou povinovati tähnouti.
[26]	Paní Kateřina manželka vaše a dcera má v pátek ke mně přijela v dobrém
[27]	zdraví. A s tím, muoj milý pane synu, pán Buoh rač dáti, abychom se spolu ve zdraví
[28]	shledali, jest-li vuole jeho svatá. Dán na Pardubicích v neděli před sv. Františkem
[29]	léta oc 46.
[30]	Orig. archivu Třeboňsk.
[31]	398.
[32]	Jan z Pernšteina Hendrychovi staršímu z Švamberka, jak by vedle poručenství bratra jeho
[33]	paní Anna měla býti opatřena. — Na Pardubicích 1546, 6. října.
[34]	Službu svú oc. Píši nejvyššímu panu komorníku, panu otci svému milému,
[35]	což se pana Adama z Šternberka dotejče, anebo pana Vilíma, syna jeho, a té summy,
[36]	kterouž bych ještě paní Anně vyplniti měl podle poručenství nebožtíka pana bratra
[37]	mého, aby pán se panem z Šternberka o to rozmluvil, což se opatření jejího dotejče

Text view • Facsimile