244 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha s Pernšteina
kdyby přítel v nějakú těžkost aneb vinu upadl, že jest slušné, ale když se vina ani
příčina nenachází, znám, že lítost a nějaká těžkost musí býti, kdy se vidí, že se křivda
děje příteli. Pak muoj milý pane synu, těchto časů které se věci na mně vyhledávají,
jistě sem k nim příčiny nedal; pak nevím tomu co jiného říci, než Pánu Bohu po-
ručiti, kterýž v se doufajícího nikdá neopouští.
Co se pak toho tažení dotýče, nevím k němu co jiného říci: dal Pán Buoh
lidem rozum, aby byli rozdílní od hovada, ale při tomto tažení rozum od lidí od-
„stoupil; táhnou, nevědí proč, poněvadž to všecko, proč se děje, před nimi tejno jest,
než o tom se ví, že žádného nepřítele nemáme a sami sme se žádnému za nepřítele
nepostavili. Král JMt v posledním mandátu psáti ráčí napomínajíce k tomu tažení,
a tak toho dokládati ráčí, kdoby netáhl, že s těmi kraji poslušnými bude se věděti
k nim jak zachovati; pak tak toho zprávu mám, že jest osm krajův, kteříž táhnou,
a šest, kteříž netáhnou. Pak přijde-li k tomu, jakž JMt psáti ráčí, aby jedni krajové
k druhým o to přistupovali, naplní se řeč Kristova: království samo v sobě rozdělené
zpustne a dům.na dům padne; pak může se to písmo na tomto království vyplniti,
prijde-li k tomu. Skrze nejvyššího pana kanclíře a pana Sebestiśna z Weitmile s králem
JMtí jednám, aby ráčil, což na mne přijde počet jízdných, mně pustiti, poněvadž JMt
také přijímati ráčí, a já že JMti peníze dám, co na ten počet přijde, kterýžby JMt
pustiti ráčil až do svatého Martina; pak ráčí-li jej JMt pustiti, také vypravím, pakli
toho JMt neráčí učiniti, tak v krátkém času tomu nikterak dosti učiniti nemohu.
Ráčili jste mi napsati, že vypravujete podle sněmovního svolení; také se těm
vidí, kteříž na odpor tomu tažení sou, poněvadž se žádná potřeba dobrého toho krá-
lovství neoznamuje a o žádném se nepříteli neví, že také podle sněmovního svolení
nejsou povinovati tähnouti.
Paní Kateřina manželka vaše a dcera má v pátek ke mně přijela v dobrém
zdraví. A s tím, muoj milý pane synu, pán Buoh rač dáti, abychom se spolu ve zdraví
shledali, jest-li vuole jeho svatá. Dán na Pardubicích v neděli před sv. Františkem
léta oc 46.
Orig. archivu Třeboňsk.
398.
Jan z Pernšteina Hendrychovi staršímu z Švamberka, jak by vedle poručenství bratra jeho
paní Anna měla býti opatřena. — Na Pardubicích 1546, 6. října.
Službu svú oc. Píši nejvyššímu panu komorníku, panu otci svému milému,
což se pana Adama z Šternberka dotejče, anebo pana Vilíma, syna jeho, a té summy,
kterouž bych ještě paní Anně vyplniti měl podle poručenství nebožtíka pana bratra
mého, aby pán se panem z Šternberka o to rozmluvil, což se opatření jejího dotejče
