| [1] |
222 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
statku, kterýž se v Židlochovicích po někdy strejci svém míti praví, dopomáhal
|
|---|
| [3] |
poníženě nás prosíc za milostivé opatření. I pokudž by tak bylo, pokudž nám zprávu
|
|---|
| [4] |
dává, poroučiemeť, aby té chudé ženě k spravedlnosti a statku jí náležitém bez dal-
|
|---|
| [5] |
ších odtahuov dopomáhal, tak aby nás o to více nenabíhala, jináče nečiníce. Dán uts.
|
|---|
| [6] |
[na hradě Pražském v pondělí masopustní leta oc XLV* a król. uts.]
|
|---|
| [7] |
Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1545—6, sv. 34., Fol. 17.
|
|---|
| [8] |
|
|---|
| [9] |
Ferdinand I. Janovi z Pernsteina poroučí, aby manželce Adama Kotlinského ku právu jejímu
|
|---|
| [10] |
v kníž. Těšínském dopomohl. — Na hradě Pražském 1545, 20. února.
|
|---|
| [11] |
(Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Uroz. v. n. milý! V paměti máme, žeť sme
|
|---|
| [12] |
nejednou psáti ráčili, aby manželce slovutného Adama Kotlinského k spravedlnosti
|
|---|
| [13] |
a dědictvím jejím, kterýž se v knížetství Těšínským míti praví, dopomohl; i nyní nej-
|
|---|
| [14] |
posléz, když si zde byl, suplikací téhož Kotlinského dodatiť sme rozkázati ráčili. Ale
|
|---|
| [15] |
poněvadž týž Kotlinský na místě manželky své až posavad o to konce nemá, a ty
|
|---|
| [16] |
před komisaři našimi státi se zbraňoval, nechtíc my, aby o to další nevole povstati
|
|---|
| [17] |
měly, poroučiemeť, aby se s týmž Kotlinským na místě ženy: jeho o přátely snesl,
|
|---|
| [18] |
tak aby s obú stran přátelé vydáni byli, pokudz by vás srovnati mohli. Pakli by se
|
|---|
| [19] |
toho nestalo a taková věc dále na nás vznešena byla, ráčili bychom se v tom k jedné
|
|---|
| [20] |
1 К druhé straně spravedlivě zachovati, tak abychom o to dalšího nabíhání a sta-
|
|---|
| [21] |
rání zbaveni býti mohli. Datum uts. [na hradě Pražském v pátek první v puostě
|
|---|
| [22] |
leta sc XLV“ a král. uts.]
|
|---|
| [23] |
Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1545—6, sv. 14., fol. 20.
|
|---|
| [24] |
353.
|
|---|
| [25] |
Ferdinand I. Janovi z Pernšteina o vyloupení kláštera Kladského. — Na hradě Pražském
|
|---|
| [26] |
|
|---|
| [27] |
(Janovi z Pernštaina). Ferdinand oc. Uroz. v. n. mily! Predeślet sme z strany
|
|---|
| [28] |
kláštera v Kladště, kterýž jsou sobě tíž Klatśti, jakž zprávu máme, osobili, ten
|
|---|
| [29] |
ujali, klenoty pobrali i něco téhož kláštera rozbořili, psáti ráčili, aby od toho kláštera
|
|---|
| [30] |
těmi klenoty ani jiným hýbáno nebylo: i nedal jsi nám az posavad na to žádné
|
|---|
| [31] |
odpovědi. Kdež jest nám v pravdě s nemalým podivením, co Klatští z strany téhož
|
|---|
| [32] |
kláštera bez vědomí našeho i provinciála puosobí; čehož nechtíc my, pokudž by tak
|
|---|
| [33] |
bylo, dopouštěti, poroučiemeť přikazujíc, aby v dotčeným klášteře žádných překážek
|
|---|
| [34] |
činiti nedopouštěl, nébrž hodnověrný inventář těch všech klenotuov, což jest jich
|
|---|
| [35] |
koli v tom klášteře, sepsati dal a nám odeslal, a zatím až do našeho dalšího po-
|
|---|
