222 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
statku, kterýž se v Židlochovicích po někdy strejci svém míti praví, dopomáhal
poníženě nás prosíc za milostivé opatření. I pokudž by tak bylo, pokudž nám zprávu
dává, poroučiemeť, aby té chudé ženě k spravedlnosti a statku jí náležitém bez dal-
ších odtahuov dopomáhal, tak aby nás o to více nenabíhala, jináče nečiníce. Dán uts.
[na hradě Pražském v pondělí masopustní leta oc XLV* a król. uts.]
Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1545—6, sv. 34., Fol. 17.
352.
Ferdinand I. Janovi z Pernsteina poroučí, aby manželce Adama Kotlinského ku právu jejímu
v kníž. Těšínském dopomohl. — Na hradě Pražském 1545, 20. února.
(Janovi z Pernštaina.) Ferdinand oc. Uroz. v. n. milý! V paměti máme, žeť sme
nejednou psáti ráčili, aby manželce slovutného Adama Kotlinského k spravedlnosti
a dědictvím jejím, kterýž se v knížetství Těšínským míti praví, dopomohl; i nyní nej-
posléz, když si zde byl, suplikací téhož Kotlinského dodatiť sme rozkázati ráčili. Ale
poněvadž týž Kotlinský na místě manželky své až posavad o to konce nemá, a ty
před komisaři našimi státi se zbraňoval, nechtíc my, aby o to další nevole povstati
měly, poroučiemeť, aby se s týmž Kotlinským na místě ženy: jeho o přátely snesl,
tak aby s obú stran přátelé vydáni byli, pokudz by vás srovnati mohli. Pakli by se
toho nestalo a taková věc dále na nás vznešena byla, ráčili bychom se v tom k jedné
1 К druhé straně spravedlivě zachovati, tak abychom o to dalšího nabíhání a sta-
rání zbaveni býti mohli. Datum uts. [na hradě Pražském v pátek první v puostě
leta sc XLV“ a král. uts.]
Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1545—6, sv. 14., fol. 20.
353.
Ferdinand I. Janovi z Pernšteina o vyloupení kláštera Kladského. — Na hradě Pražském
1545, 22. února.
(Janovi z Pernštaina). Ferdinand oc. Uroz. v. n. mily! Predeślet sme z strany
kláštera v Kladště, kterýž jsou sobě tíž Klatśti, jakž zprávu máme, osobili, ten
ujali, klenoty pobrali i něco téhož kláštera rozbořili, psáti ráčili, aby od toho kláštera
těmi klenoty ani jiným hýbáno nebylo: i nedal jsi nám az posavad na to žádné
odpovědi. Kdež jest nám v pravdě s nemalým podivením, co Klatští z strany téhož
kláštera bez vědomí našeho i provinciála puosobí; čehož nechtíc my, pokudž by tak
bylo, dopouštěti, poroučiemeť přikazujíc, aby v dotčeným klášteře žádných překážek
činiti nedopouštěl, nébrž hodnověrný inventář těch všech klenotuov, což jest jich
koli v tom klášteře, sepsati dal a nám odeslal, a zatím až do našeho dalšího po-
