| [1] |
184 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtécha z Pernsteina
|
|---|
| [2] |
panu hofrychtéřovi markrabství Moravského, a Laškany, hejtman Ostfehomsky, né-
|
|---|
| [3] |
kderým městuom, a Šimon Charvát panu Mikulášovi Prusinovskému. Než milostivé
|
|---|
| [4] |
kníže, tím toto psaní VMti zavírám, nebude-li pána Boha všemohúcího, aby ten nám
|
|---|
| [5] |
ráčil pomocníkem bejti, u mněť jest, že sme na skáze a na zahynutí, a těmi několika
|
|---|
| [6] |
tisíci, kteří se do Uher vypravují, i také těmi jinými pomocmi, jak jest slyšeti, že sou
|
|---|
| [7] |
několik tisíc Španělův do Rakous vypravili, Uherského království Turku neobráníme,
|
|---|
| [8] |
a když on Uherské království podmaní a v své moci jmíti bude, také tyto země
|
|---|
| [9] |
snadně k opanování přijdou, a s těžkem na to nepřijde, aby skaženy nebyly. Pán
|
|---|
| [10] |
Bůh rač býti s námi, rač nás opatrovati podle vůle své svaté, kdež jistě pánem
|
|---|
| [11] |
Bohem naším by, neseslo-li námi samymi, nescházelo. Datum ut supra.
|
|---|
| [12] |
MS. souéas. v arch. zemsk. kr. C. f. 53. b.
|
|---|
| [13] |
|
|---|
| [14] |
Jan z Pernšteina knížeti Saskému Mauricímu: o připomenutí markrabí Braniborského Jiřího,
|
|---|
| [15] |
že kdyby o statek po nebožtíku bratru jeho (Vojtěchovi) právem přikročeno bylo, více by
|
|---|
| [16] |
nechtěl s ním (s Janem Pernšteinem) več se dále dávati. — Z Pardubic 1543, 24. července.
|
|---|
| [17] |
(Přípis knížeti Mauricímu, z Pardubic v outerý před sv. Jakubem.) Osvícené
|
|---|
| [18] |
knizé a pane, pane piiznivej oc. Službu svi oc. List od VKciMti jest mi dodán zde
|
|---|
| [19] |
na Pardubicích ten pondělí po svaté Maří Magdaleně, kdež mi VKcíMt ráčíte psáti,
|
|---|
| [20] |
jaké jest rozmlouvání a zmínku s VKcíMtí měl kníže JMt pan markrabie Branden-
|
|---|
| [21] |
burský o to spříznění a svatební jednání, kteréž by mezi dcerami JKcíMti a syny
|
|---|
| [22] |
mými bejti mělo. Též také kterak by JKcíMti došlo, kterak bych ku právu obviněn
|
|---|
| [23] |
a narčen byl o statek, kteréhož v držení jsem, po neboštíkovi bratru jmém pozůstalej,
|
|---|
| [24] |
a tomu že ste VKcíMt z knížete JMti pana markrabie Brandenburského vyrozuméti
|
|---|
| [25] |
ráčili, jestliže by na mně to, oč jest ke mně právem přikročeno, obdržáno bylo, že
|
|---|
| [26] |
by kníže JMt pan markrabie Brandenburský s pomyšlení jmíti ráčil se mnou nebo
|
|---|
| [27] |
s syny mými več se dále dávati, tak jakž psaní VKcíMti mně od VKcíMti učiněné
|
|---|
| [28] |
to všecko v sobě šíře ukazuje a zavírá.
|
|---|
| [29] |
Milostivé knízé! Tak jest, že dcery neboštíka bratra mého s manžely svými
|
|---|
| [30] |
o ten statek sou mne obvinili; kterýž po bratru svém držím, před králem JMtí
|
|---|
| [31] |
a soudem zemským, kdež jistě žádostiv sem byl, abych s nimi o to konec měl. Ale
|
|---|
| [32] |
poněvadž na žádost jejich to jest odloženo až do ву. Jeronyma nejprv příštího, to
|
|---|
| [33] |
již při tom bejti musí; jakož pak nemohúc o tom o všem VKcíMti tak spěšné od-
|
|---|
| [34] |
povědi dáti o tom soudu i také na tu obtížnost, co sobě v tom pan markrabě Bran-
|
|---|
| [35] |
denburský JMt předkládati a rozvažovati ráčí: prosím, že sobě toho VKcíMt do mně
|
|---|
| [36] |
stěžovati neráčíte, než tím neprodlívajíc, což budu moci nejspíše, na to všecko VKcíMti
|
|---|
| [37] |
odpověď dám buď skrz psaní anebo oustní poselství. Při závazku psaní toho, kteréž
|
|---|
| [38] |
|
|---|
| [39] |
mi ráčíte činiti, jinému nerozumím, než že VKcíMt ráčíte mým i synův mých milo-
|
|---|
