184 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtécha z Pernsteina
panu hofrychtéřovi markrabství Moravského, a Laškany, hejtman Ostfehomsky, né-
kderým městuom, a Šimon Charvát panu Mikulášovi Prusinovskému. Než milostivé
kníže, tím toto psaní VMti zavírám, nebude-li pána Boha všemohúcího, aby ten nám
ráčil pomocníkem bejti, u mněť jest, že sme na skáze a na zahynutí, a těmi několika
tisíci, kteří se do Uher vypravují, i také těmi jinými pomocmi, jak jest slyšeti, že sou
několik tisíc Španělův do Rakous vypravili, Uherského království Turku neobráníme,
a když on Uherské království podmaní a v své moci jmíti bude, také tyto země
snadně k opanování přijdou, a s těžkem na to nepřijde, aby skaženy nebyly. Pán
Bůh rač býti s námi, rač nás opatrovati podle vůle své svaté, kdež jistě pánem
Bohem naším by, neseslo-li námi samymi, nescházelo. Datum ut supra.
MS. souéas. v arch. zemsk. kr. C. f. 53. b.
296.
Jan z Pernšteina knížeti Saskému Mauricímu: o připomenutí markrabí Braniborského Jiřího,
že kdyby o statek po nebožtíku bratru jeho (Vojtěchovi) právem přikročeno bylo, více by
nechtěl s ním (s Janem Pernšteinem) več se dále dávati. — Z Pardubic 1543, 24. července.
(Přípis knížeti Mauricímu, z Pardubic v outerý před sv. Jakubem.) Osvícené
knizé a pane, pane piiznivej oc. Službu svi oc. List od VKciMti jest mi dodán zde
na Pardubicích ten pondělí po svaté Maří Magdaleně, kdež mi VKcíMt ráčíte psáti,
jaké jest rozmlouvání a zmínku s VKcíMtí měl kníže JMt pan markrabie Branden-
burský o to spříznění a svatební jednání, kteréž by mezi dcerami JKcíMti a syny
mými bejti mělo. Též také kterak by JKcíMti došlo, kterak bych ku právu obviněn
a narčen byl o statek, kteréhož v držení jsem, po neboštíkovi bratru jmém pozůstalej,
a tomu že ste VKcíMt z knížete JMti pana markrabie Brandenburského vyrozuméti
ráčili, jestliže by na mně to, oč jest ke mně právem přikročeno, obdržáno bylo, že
by kníže JMt pan markrabie Brandenburský s pomyšlení jmíti ráčil se mnou nebo
s syny mými več se dále dávati, tak jakž psaní VKcíMti mně od VKcíMti učiněné
to všecko v sobě šíře ukazuje a zavírá.
Milostivé knízé! Tak jest, že dcery neboštíka bratra mého s manžely svými
o ten statek sou mne obvinili; kterýž po bratru svém držím, před králem JMtí
a soudem zemským, kdež jistě žádostiv sem byl, abych s nimi o to konec měl. Ale
poněvadž na žádost jejich to jest odloženo až do ву. Jeronyma nejprv příštího, to
již při tom bejti musí; jakož pak nemohúc o tom o všem VKcíMti tak spěšné od-
povědi dáti o tom soudu i také na tu obtížnost, co sobě v tom pan markrabě Bran-
denburský JMt předkládati a rozvažovati ráčí: prosím, že sobě toho VKcíMt do mně
stěžovati neráčíte, než tím neprodlívajíc, což budu moci nejspíše, na to všecko VKcíMti
odpověď dám buď skrz psaní anebo oustní poselství. Při závazku psaní toho, kteréž
2x Ys
mi ráčíte činiti, jinému nerozumím, než že VKcíMt ráčíte mým i synův mých milo-
