| [1] |
176 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
mé k čemu sem povolení dával, neměla by velká summa toho vyzdvižení býti, než
|
|---|
| [3] |
o čemž nevím a co jest se bez vědomosti mé dálo, nevím toho kterak napravovati.
|
|---|
| [4] |
I toto vám oznámiti musím: když jest kníže ráčil u mne na Mezeříčí býti, mluvil
|
|---|
| [5] |
sem s JMtí, ví-li, züstalo-li jest co penéz za Rudskym po počtu; ráčil pověděti, že
|
|---|
| [6] |
nezůstalo nic, a že mu Rucký sám pravil, že za ním po počtu nic nezůstává. Pak tu
|
|---|
| [7] |
sem JMti Rudskýho pečeť ukázal, žeť jest za nim V““ fl. zůstalo a ještě něco víc,
|
|---|
| [8] |
čemuž jest se ráčil podiviti. Pak můj milý pane kmotře, tak o tom držím, poněvadž
|
|---|
| [9] |
jest JMt o tom žádné vědomosti neměl, aby za Rudským co po počtu zůstalo, že
|
|---|
| [10] |
také o tom vědomosti nemá, kde jest se těch V9“ fi. vydalo. A tak tím zavazuje:
|
|---|
| [11] |
při důchodech Těšínských, Frydeckých, Bílských, Skočovských, Strumenských, keréž
|
|---|
| [12] |
JMti náleží, když JMt toho sám v spravování bude, potřebí bude jiné vědomosti
|
|---|
| [13] |
míti, jak se vybírají a zase vydávají, nežli ji na ten čas míti ráčí; neb již JMt z mi-
|
|---|
| [14] |
losti pána Boha všemohúcího dítky míti ráčí, již by také slušelo, aby ti mladí spů-
|
|---|
| [15] |
sobové od JMti odcházeli, však jest ho pán Bůh neráčil rozumem zapomenúti, jednom
|
|---|
| [16] |
aby ho ráčil užívati předkem k vůli boží a k svému dobrému.
|
|---|
| [17] |
Což se Fryštátu dotýče, ten víte, že mně náleží k držení a užívání potud,
|
|---|
| [18] |
pokudž mi má summa dána nebude; keréhož sem po ta všecka léta k své potřebě
|
|---|
| [19] |
jedním penízem neužil, leč přijedouc tam, co sem snědl a spil, než všecko sem to
|
|---|
| [20] |
v potřeby JMti vkládal, jakož pak z těch počtův, keréž sem na Těšíně dělal, tomu
|
|---|
| [21] |
ste vyrozuměti mohli; ale když jej k svému oužitku obrätim a sám ho užívati budu,
|
|---|
| [22] |
i o ty lichvy, keréž z sebe v tom kraji dávám, takové těžkosti neponesu, neb je
|
|---|
| [23] |
budu moci odtud spravovati. Píši knížeti JMti, že tak kvapně nikterak JMti penězi
|
|---|
| [24] |
|
|---|
| [25] |
Což se jízdy knížete JMti dotyéé, nikterak by se netrefilo, aby se mél JMt
|
|---|
| [26] |
mezi ty plísti, kteříž s královou Jí Mtí jedou, poněvadž v tu jízdu od krále JMti
|
|---|
| [27] |
pána našeho potažen není, neb od krále JMti Polského jest zván; a protož by se
|
|---|
| [28] |
nejlípe trefilo, aby z strany krále Polského JMti byl; kdež s knížetem Frydrychem
|
|---|
| [29] |
Lehnickým JMtí, jaký jest zdání bylo, v tom se s JMtí srovnávám. Jaký ste roz-
|
|---|
| [30] |
mluvení s knížetem JMtí o Blščinu měli, tomu sem porozuměl; pak kdyby k jednání
|
|---|
| [31] |
přišlo buď skrze kněze Frydrycha JMt aneb skrze koho jiného, mohlo by k Blščině
|
|---|
| [32] |
sluáné pfikroééno bejti, sluselo by v tom knízéte JMt i jinych potiebovati.
|
|---|
| [33] |
Ale müj mily pane kmotfe! Povazte toho u sebe, bv se bylo se panem Bo-
|
|---|
| [34] |
narem aneb se panem Turzym o Blščinu zavfelo a vykonalo, jak by se tomu bylo
|
|---|
| [35] |
dosti stalo, poněvadž jest tento soud, kterej se panem markrabí jest, k votahu přišel,
|
|---|
| [36] |
a tak by byla nemalá těžkost přišla; ale jáť v pravdě tomu nerozumím, aby se
|
|---|
| [37] |
mohlo co o tu Blščinu jednati, pokud ten soud na místě postaven nebude. Pak kdy
|
|---|
| [38] |
tomu soudu konec bude, toho nevím, dočkám-li toho; pakliť mne pán Bůh povolati
|
|---|
| [39] |
Tâti, snad knížé JMt osobú svou k tomu lepší ščestí míti ráčí, ale blízký jest toho,
|
|---|
