176 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
mé k čemu sem povolení dával, neměla by velká summa toho vyzdvižení býti, než
o čemž nevím a co jest se bez vědomosti mé dálo, nevím toho kterak napravovati.
I toto vám oznámiti musím: když jest kníže ráčil u mne na Mezeříčí býti, mluvil
sem s JMtí, ví-li, züstalo-li jest co penéz za Rudskym po počtu; ráčil pověděti, že
nezůstalo nic, a že mu Rucký sám pravil, že za ním po počtu nic nezůstává. Pak tu
sem JMti Rudskýho pečeť ukázal, žeť jest za nim V““ fl. zůstalo a ještě něco víc,
čemuž jest se ráčil podiviti. Pak můj milý pane kmotře, tak o tom držím, poněvadž
jest JMt o tom žádné vědomosti neměl, aby za Rudským co po počtu zůstalo, že
také o tom vědomosti nemá, kde jest se těch V9“ fi. vydalo. A tak tím zavazuje:
při důchodech Těšínských, Frydeckých, Bílských, Skočovských, Strumenských, keréž
JMti náleží, když JMt toho sám v spravování bude, potřebí bude jiné vědomosti
míti, jak se vybírají a zase vydávají, nežli ji na ten čas míti ráčí; neb již JMt z mi-
losti pána Boha všemohúcího dítky míti ráčí, již by také slušelo, aby ti mladí spů-
sobové od JMti odcházeli, však jest ho pán Bůh neráčil rozumem zapomenúti, jednom
aby ho ráčil užívati předkem k vůli boží a k svému dobrému.
Což se Fryštátu dotýče, ten víte, že mně náleží k držení a užívání potud,
pokudž mi má summa dána nebude; keréhož sem po ta všecka léta k své potřebě
jedním penízem neužil, leč přijedouc tam, co sem snědl a spil, než všecko sem to
v potřeby JMti vkládal, jakož pak z těch počtův, keréž sem na Těšíně dělal, tomu
ste vyrozuměti mohli; ale když jej k svému oužitku obrätim a sám ho užívati budu,
i o ty lichvy, keréž z sebe v tom kraji dávám, takové těžkosti neponesu, neb je
budu moci odtud spravovati. Píši knížeti JMti, že tak kvapně nikterak JMti penězi
opatfiti nemohu.
Což se jízdy knížete JMti dotyéé, nikterak by se netrefilo, aby se mél JMt
mezi ty plísti, kteříž s královou Jí Mtí jedou, poněvadž v tu jízdu od krále JMti
pána našeho potažen není, neb od krále JMti Polského jest zván; a protož by se
nejlípe trefilo, aby z strany krále Polského JMti byl; kdež s knížetem Frydrychem
Lehnickým JMtí, jaký jest zdání bylo, v tom se s JMtí srovnávám. Jaký ste roz-
mluvení s knížetem JMtí o Blščinu měli, tomu sem porozuměl; pak kdyby k jednání
přišlo buď skrze kněze Frydrycha JMt aneb skrze koho jiného, mohlo by k Blščině
sluáné pfikroééno bejti, sluselo by v tom knízéte JMt i jinych potiebovati.
Ale müj mily pane kmotfe! Povazte toho u sebe, bv se bylo se panem Bo-
narem aneb se panem Turzym o Blščinu zavfelo a vykonalo, jak by se tomu bylo
dosti stalo, poněvadž jest tento soud, kterej se panem markrabí jest, k votahu přišel,
a tak by byla nemalá těžkost přišla; ale jáť v pravdě tomu nerozumím, aby se
mohlo co o tu Blščinu jednati, pokud ten soud na místě postaven nebude. Pak kdy
tomu soudu konec bude, toho nevím, dočkám-li toho; pakliť mne pán Bůh povolati
Tâti, snad knížé JMt osobú svou k tomu lepší ščestí míti ráčí, ale blízký jest toho,
