Facsimile Lines

1094

Page

[1]	z roku 1543. 165
[2]	že by se snad dokud živ nevoženil, aneb čekajíc toho žčnění, všecka by svá léta
[3]	strávil a v niveč obrátil, v kterejch by se ženám hoditi mohl, až by mu na to přišlo,
[4]	že by k niččmémuž nebyl, jako mně jest na to přišlo, že se již tak dlouho soudím,
[5]	že sem již své zdraví na větším díle, čekajíc toho soudu, strávil a utratil, a tak že
[6]	již mé zdraví k ničemémuž není, jako něčí ženění; a snad se na to čeká, abych
[7]	ani toho soudu nedočekal, což všecko v moci pána Boha našeho jest; ale písmo
[8]	máme, což jest Bůh skrze proroka pověděl, že těch kosti zláme, kteří se chtějí
[9]	lidem libiti. Pak obávám se toho, že se mně toho taky něco dostává v tom soudu,
[10]	že pro zalíbení lidské konce míti nemohu, než odkladové mi se vždycky od jednoho
[11]	práva do druhého dějí. Pak potřebí by se bylo těmto také toho báti, aby jejich
[12]	kosti zlámány nebyly, chtějí-li se v tom soudu více lidem libiti neżli spravedlivosti ;
[13]	neb tím zavazuji: jestliže se všem to děje a takoví dlouzí a těžcí odtahové přichá-
[14]	zejí, že to právo aneb ten soud chvály hodnej není. Ale snad tomu vždy někdy
[15]	konec bude.
[16]	Ráčili ste mi VMt také napsati, že ste ráčili na tom sněmu v Vratislavi za
[17]	jednoho posla voleni býti na ten sněm na hrad Pražský, kterýž má držán býti tu
[18]	neděli před sv. Filipem a Jakubem [29. dubna], ale Ze se to rozrušilo z té příčiny,
[19]	že stavové knížectví Hlohovského, kteříž se od země Slízské oddělili; v zemi roz-
[20]	tržitosti a nesvornost způsobili, a tak že ze země Slízské žádné mocné poselství na
[21]	příští sněm na hrad Pražský nebude moci vykonáno býti. Milostivé knízé! Pismo
[22]	máme, kohož chce pán Bůh zkaziti, že mu rozum odejme, takýž snad na nás dopu-
[23]	stiti ráčil pro hříchy naše: pak nerad sem toho uslyšel, a nad čímž nemalou těžkost
[24]	nesu, że tak jest pán Bůh náš pro hříchy naše srdce naše zatvrdil jako onoho
[25]	faraona, že nechcem své zkázy, svého pádu, svého zahynutí znáti. Pán Bůh гаё
[26]	nás napraviti a srdce zlé zkamenilé obměkčiti a dobrý a masité dáti.
[27]	Neb i to jest u mně s podivením, v jaké mocnosti a podstatě kraj Hlohovský
[28]	jest postaven, že VMt knížata Slízská i jiní stavové téhož knizéctvi, znajíc po-
[29]	třebu toho největší takového společného shledání, kteréž býti má na tom sněmu,
[30]	že tomu kraji k vůli to činiti ráčíte, což jest zlého a škodného, a toho nečiniti,
[31]	což jest dobrého a užitečného; vyplňuje se na VMtech ona řeč svatého Pavla, kdež
[32]	pověděl, že to činí, což nechce, a toho nečiní, což chce. Neb to jest u mně, by pak
[33]	z Hlohovského knížectví na ten sněm nechtěli vyslati aneb podle VMti státi: tak
[34]	o tom držím, na čem by se na tom sněmě snešení a srovnání stalo od království
[35]	Českého, markrabství Moravského, knížectví Slízského a zemí Lužických, žeť by také
[36]	to z knízéctví Hlohovského drzeti a podniknouti musili. Neb nerozumná věc jest,
[37]	ktož chce utonouti, abych s ním spolu tonul.
[38]	A protož, milostivé knízé, pro pána Boha všemohúcího račte na jinou cestu
[39]	pomysliti, nežli ste ji ráčili před se vzíti, a na ten sněm aby s mocí vypraveno bylo,

Text view • Facsimile