z roku 1543. 165
že by se snad dokud živ nevoženil, aneb čekajíc toho žčnění, všecka by svá léta
strávil a v niveč obrátil, v kterejch by se ženám hoditi mohl, až by mu na to přišlo,
že by k niččmémuž nebyl, jako mně jest na to přišlo, že se již tak dlouho soudím,
že sem již své zdraví na větším díle, čekajíc toho soudu, strávil a utratil, a tak že
již mé zdraví k ničemémuž není, jako něčí ženění; a snad se na to čeká, abych
ani toho soudu nedočekal, což všecko v moci pána Boha našeho jest; ale písmo
máme, což jest Bůh skrze proroka pověděl, že těch kosti zláme, kteří se chtějí
lidem libiti. Pak obávám se toho, že se mně toho taky něco dostává v tom soudu,
že pro zalíbení lidské konce míti nemohu, než odkladové mi se vždycky od jednoho
práva do druhého dějí. Pak potřebí by se bylo těmto také toho báti, aby jejich
kosti zlámány nebyly, chtějí-li se v tom soudu více lidem libiti neżli spravedlivosti ;
neb tím zavazuji: jestliže se všem to děje a takoví dlouzí a těžcí odtahové přichá-
zejí, že to právo aneb ten soud chvály hodnej není. Ale snad tomu vždy někdy
konec bude.
Ráčili ste mi VMt také napsati, že ste ráčili na tom sněmu v Vratislavi za
jednoho posla voleni býti na ten sněm na hrad Pražský, kterýž má držán býti tu
neděli před sv. Filipem a Jakubem [29. dubna], ale Ze se to rozrušilo z té příčiny,
že stavové knížectví Hlohovského, kteříž se od země Slízské oddělili; v zemi roz-
tržitosti a nesvornost způsobili, a tak že ze země Slízské žádné mocné poselství na
příští sněm na hrad Pražský nebude moci vykonáno býti. Milostivé knízé! Pismo
máme, kohož chce pán Bůh zkaziti, že mu rozum odejme, takýž snad na nás dopu-
stiti ráčil pro hříchy naše: pak nerad sem toho uslyšel, a nad čímž nemalou těžkost
nesu, że tak jest pán Bůh náš pro hříchy naše srdce naše zatvrdil jako onoho
faraona, že nechcem své zkázy, svého pádu, svého zahynutí znáti. Pán Bůh гаё
nás napraviti a srdce zlé zkamenilé obměkčiti a dobrý a masité dáti.
Neb i to jest u mně s podivením, v jaké mocnosti a podstatě kraj Hlohovský
jest postaven, že VMt knížata Slízská i jiní stavové téhož knizéctvi, znajíc po-
třebu toho největší takového společného shledání, kteréž býti má na tom sněmu,
že tomu kraji k vůli to činiti ráčíte, což jest zlého a škodného, a toho nečiniti,
což jest dobrého a užitečného; vyplňuje se na VMtech ona řeč svatého Pavla, kdež
pověděl, že to činí, což nechce, a toho nečiní, což chce. Neb to jest u mně, by pak
z Hlohovského knížectví na ten sněm nechtěli vyslati aneb podle VMti státi: tak
o tom držím, na čem by se na tom sněmě snešení a srovnání stalo od království
Českého, markrabství Moravského, knížectví Slízského a zemí Lužických, žeť by také
to z knízéctví Hlohovského drzeti a podniknouti musili. Neb nerozumná věc jest,
ktož chce utonouti, abych s ním spolu tonul.
A protož, milostivé knízé, pro pána Boha všemohúcího račte na jinou cestu
pomysliti, nežli ste ji ráčili před se vzíti, a na ten sněm aby s mocí vypraveno bylo,
