[1] |
140 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
---|
[2] |
od knížete JMti zase odjat byl, žádajíc mne za to, aby puštěn byl, že ty to zaň
|
---|
[3] |
dáti chceš, co jest neboštík manžěl tvůj хай dáti měl: pak o tom sem nic nevěděl,
|
---|
[4] |
než s knížetem JMtí sem o to rozmluvil i tvou těžkost, kterou při tom máš, JMti
|
---|
[5] |
předložil, a zvláště v tom, že jest nebožtík muž tvůj na něj nějakej náklad udělal.
|
---|
[6] |
I ráčil mi kníže tu odpověď dáti: že toho dvoru potřebovati ráčí, než jakej jest se
|
---|
[7] |
náklad od mužě tvého naň stal, a ty to JMti ukážeš, že na tom bejti neráčí, aby
|
---|
[8] |
se v tom tobě mělo jaké ukrácení státi, než v tom se k tobě spravedlivě zachovati a i to,
|
---|
[9] |
coż pokażeś, zase rozkázati navrátiti, co jest na to vynaloZeno. To co jest mi za od-
|
---|
[10] |
povéd dáno od knízéte JMti, tot oznamuji. Datum ut supra [v stfedu pred nedélí Oculi].
|
---|
[11] |
MS. souč. v arch. zemsk. kr. C. f. 18. b.
|
---|
[12] |
250.
|
---|
[13] |
Jan z Pernšteina králi Polskému omlouvá se v příčině Pavla Zvěřiny a slibuje mu poslati
|
---|
[14] |
zprávy o jeho chování. — Z Meziříčí 1543, 1. března.
|
---|
[15] |
(Přípis králi Polskému z Mezeříčí ve čtvrtek před nedělí Laetare.) Milostivý
|
---|
[16] |
králi! Psaní, které ste mi VKMt ráčili učiniti o Pavla Zvěřinu z Rakova, kteréžto
|
---|
[17] |
psaní jest mi posláno od knížete Václava Těšínského JMti, pána a syna mého mi-
|
---|
[18] |
lého, kdež v tom psaní VKMt sobé to do mne stěžovati ráčíte, že sem na psaní
|
---|
[19] |
VKMti žádné odpovědi nedal; také toho dotýkati VKMt ráčíte o křivdě, kterúž se
|
---|
[20] |
praví i Zalujé on Pavel Zvěřina v knížectví Těšínském snášeti, i také aby lidem
|
---|
[21] |
odběžným dobytky zajaté, dluhy některé a při tom i právo jeho jemu Zvěřinovi
|
---|
[22] |
navráceno bylo oc. Milostivý králi! Jest mi lítostivé, že takové hněvy ve psaní mně
|
---|
[23] |
činiti ráčíte pro takového zlechčilého člověka, kterýž toho hoden není, aby jemu od
|
---|
[24] |
VKMti jaká přímluvná psaní vycházeti měla: neb nikdá jest ten oumysl můj nebyl
|
---|
[25] |
a není, abych VKMti v čem hněvati měl netolko pro takového zlechčilého člověka,
|
---|
[26] |
než pro dobře zachovalého, který by na svú poctivost lépe pamatoval, než týž Pavel
|
---|
[27] |
Zvěřina. Než ten jest oumysl můj byl a bohdá bude až do skonání života mého,
|
---|
[28] |
abych VKMti, pokudź mi nejvejš. možné jest, službami svejmi sloužil a ve všem se
|
---|
[29] |
VKMti, zachoval i syny své k tomu vedl, aby VKMti i králi mladému JMti pánu
|
---|
[30] |
a synu VKMti sloužili i oni také a ve všem se zachovávali jako pánuom našim
|
---|
[31] |
|
---|
[32] |
List jest mi od VKMti přinešen na Fryštat po pacholeti Pavla Zvěřiny,
|
---|
[33] |
o kterého ste mi VKMt psdti racili, coz se jeho závazku a zápisu dotejéé, piimli-
|
---|
[34] |
vajice se o něho, aby z toho ze všeho propuštěn byl, připomínajíc i to, co jest se
|
---|
[35] |
mnü od VKMti poslüv při svadbě JMti knížete Václava mluveno: pak, milostivý
|
---|
[36] |
králi, znajíc Pavla Zvěřinu v jeho spůsobích, nevidělo mi se po pacholeti jeho od-
|
---|
[37] |
povědi dáti, neb nevím, byl-li by ten list VKMti dodán. Než na tom sem při tomto
|
---|
[38] |
veselí; kteréž VKMt bohdá šťastně ku: potěšení VKMti králi JMti mladému pánu
|
---|