| [1] |
118 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtécha 2 Pernsteina
|
|---|
| [2] |
vaše velmi chlubí. Pak co takoví způsobové dobrého přinésti mohou, toho při roz-
|
|---|
| [3] |
vážení vašem nechám; než já toho nerad vidím, v pravdě tak mnoho pro jednotu
|
|---|
| [4] |
vaši jako pro stranu naši, neb bych rád viděl, aby všude láska a svornost byla. Neb
|
|---|
| [5] |
těch rozdílů, kteří jsou mezi námi, za víru nemám a za víru nedržím, než o všech
|
|---|
| [6] |
věřím, kteříž v Kristu věří, že jsou křesťané; a protož pro ty rozdíly, kteříž jsou
|
|---|
| [7] |
mezi lidmi, tak držím, že pán Bůh ráčí všudy své míti, kteří se jeho svaté milosti
|
|---|
| [8] |
líbí, tak jak jest Petr pověděl, že u pána Boha není přijímání osob.
|
|---|
| [9] |
Kdež jste mi napsali, jestliže by toho potřeba byla, že byste ke mně přijetí
|
|---|
| [10] |
chtěli; pakli by toho zvláštní potřeba nebyla, že byste rádi nyní o tento byt svůj
|
|---|
| [11] |
i také odjezd poustanovili: i můj milý pane švagře a kmotře, není toho žádná ta-
|
|---|
| [12] |
ková potřeba, než ta, že jest vůle má vždycky, abych se s vámi často vídal. A s tím
|
|---|
| [13] |
pán Bůh rač dáti nám se spolu ve zdraví shledati, jest-li vůle jeho svatá. Dán na
|
|---|
| [14] |
Meziříčí ve čtvrtek po sv. Lukáši léta oc XLII.
|
|---|
| [15] |
Jan z Pernšteina a na Helfensteine.
|
|---|
| [16] |
MS. univ. knih. Pražské XVII. C. 3. f. 213. v..
|
|---|
| [17] |
228.
|
|---|
| [18] |
Bohuše Kostka z Postupic Janovi z Pernšteina odpovídá na výtky Bratřím činěné. [1542].
|
|---|
| [19] |
Můj zvláště milý pane synu a kmotře! Artikuli tomu, co vám nejvyšší pan
|
|---|
| [20] |
komorník, pan syn ašvagr můj milý, napsal, pokud se na mne a starší, anebo lépe
|
|---|
| [21] |
abych napsal, správce jednoty naší vztahuje, porozuměl jsem, a nic se tomu nedivím,
|
|---|
| [22] |
na čem se pán strany řemeslníkův, že od nich se slovo boží slyší v jeho pravé
|
|---|
| [23] |
čistotě, urážeti ráčí. A to z té příčiny, že snad pán ne mnoho písem svatých čítá,
|
|---|
| [24] |
a zvláště zákona Páně, ješto by tu dočísti se ráčil, v jaké chudobě Kristus pán, jsa
|
|---|
| [25] |
pravý Bůh a člověk, na tento svět z čisté panny Marie narodiv se, piijiti jest róćil
|
|---|
| [26] |
pro vykoupení lidské a práci veda i také vůli otce nebeského lidu oznamuje; hned
|
|---|
| [27] |
nechtíce věřiti, aby on byl pravý Messiáš, řkouc takto: když Messiáš přijde, že žádný
|
|---|
| [28] |
nebude věděti, odkudž jest přišel; ale tohoto víme, že jest syn Josefa tesaře a Marie,
|
|---|
| [29] |
kdež bratří i sestry jeho známe, a u nás jsou. Také když tejž syn boží povolati
|
|---|
| [30] |
ráčil apoštolů, koho jest povolal, mistrů-li a zákonníků čili chudých rybářův aneb
|
|---|
| [31] |
některých i koželuhův, nad čímž jsou se toho času také' horšili pravíc, že lid tento
|
|---|
| [32] |
zákona neumělý uvěřil v něho, i tím dokládajíc, zdali že kdo z knížat uvěřil v něho?
|
|---|
| [33] |
A tak vždycky slovo boží lidem, kteříž je v nenávisti měli, nebylo jiného než ošklivost.
|
|---|
| [34] |
Než tuť se jistě pán velmi mejlí: kdyby nám naši správcové mluvili, že jsme
|
|---|
| [35] |
mrtvi, že bychom tomu věřili, zvláště podle těla, dokudž jsme živi. Než duch svatý
|
|---|
| [36] |
skrze proroka praví: „Duše, kteráž hřeší, onať umře, však tak, jestliže pokání ne-
|
|---|
| [37] |
předejde, dokadž tělo a duše pospolu jsou“. A tak kdež pán dokládati ráčí těmito
|
|---|
