| [1] |
112 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
dávati jej ráčí; neb i apoštolé jsou za to žádali pána Krista, když jim jaký nedo-
|
|---|
| [3] |
statek při víře se nedostával, že jsou modlili se a prosili řkouce: „Pane, přispoř
|
|---|
| [4] |
nám víry!“ S tím oc. Dán na Boleslavi Mladé v sobotu po sv. Blažeji léta 1542.
|
|---|
| [5] |
Kundrát z Krajku.
|
|---|
| [6] |
M. S. knihov. univ. Pražsk. XVII. C. 3. fol. 209.
|
|---|
| [7] |
|
|---|
| [8] |
Jan z Pernšteina Kundrátovi z Krajku projevuje úvahy své o listu královském poslaném
|
|---|
| [9] |
měšťanům Bělským k zamezení bludů pikhartských. — Na Pardubicích 1542, 8. února.
|
|---|
| [10] |
(Odpověď pána z Pernšteina.) S. s. v. urozený pane, pane otče a kmotře můj
|
|---|
| [11] |
milý, zdraví i jiného všeho dobrého sc. Z psaní, které jste mi po Vaneckém učiniti
|
|---|
| [12] |
ráčili, oznamujíc mi o způsobu zdraví svého; pan Jindřich Kamenický také jest na
|
|---|
| [13] |
ten čas u mne byl, z kteréhož jsem zprávy porozuměl, že se lépe ráčíte míti nežli
|
|---|
| [14] |
prvé, čehož já VMti z upřímného srdce přeji a v pravdě nic méně než jako sám
|
|---|
| [15] |
sobě. Pak, můj milý pane otče, zdraví naše jest pfirovnané od proroka k květu neb
|
|---|
| [16] |
k trávě, a protož ho jináče sobě pokládati nemáme; příklad vzíti můžem na slunci,
|
|---|
| [17] |
jak ono vychází, dotud jde, až zapadne. Též člověk na svět vyšed vždy se k západu
|
|---|
| [18] |
přibližuje, až zapadne. A protož by slušelo často na řeč onu pomněti, že na tom
|
|---|
| [19] |
světě nic jiného není než žádost těla, žádost očí a pejcha života, a tak čas člověku
|
|---|
| [20] |
na tomto světě toho všeho půjčuje a konec zase to k sobě všecko přitahuje a smrtí
|
|---|
| [21] |
dokoná. I uvažujíc to člověk u sebe, že na tomto světě nemá místa obývajícího, než
|
|---|
| [22] |
že jest host poutník, sluší každému ono písmo v paměti míti: „Synu, pomni na po-
|
|---|
| [23] |
slední věci a na věky nezhřešíš.“
|
|---|
| [24] |
Přípis psaní krále JMti, které jste mně poslali, co měšťanům Bělským psáti
|
|---|
| [25] |
ráčí, kdež v tom psaní jest podpis nového pana kancléře,*) přísloví jest: nový pán,
|
|---|
| [26] |
nové právo; také může povědíno býti: nový kanclíř, nové psaní. Ale můj milý pane
|
|---|
| [27] |
otče, u mne se to psaní daleko nevztahuje, poněvadž JMtKská toho dokládati ráčí,
|
|---|
| [28] |
aby administratorovi v tom měšťané Bělští byli radni a pomocni a ruku svou nad
|
|---|
| [29] |
ním aby drželi, aby bludy a sekty přetrhoval, aby se takoví pikhartští bludové ne-
|
|---|
| [30] |
rozmahali. Pak pan Jan Spetle, tak jakz toho zprávu mám, v té jednotě jest, kterouž
|
|---|
| [31] |
král JMt ráčí pikhartskou nazývati, a měšťané Bělští jsou poddaní jeho: i jestliže
|
|---|
| [32] |
by se podle psaní JMtiKské tak chovati chtěli, jaká by poddanost od nich ku pánu
|
|---|
| [33] |
svému byla, to já VMti k rozvážení připouštím; než já v té jednotě nejsem a také
|
|---|
| [34] |
bratří pod sebou mám, avšak kdyby mi pan administrator bez mé vůle v městech
|
|---|
| [35] |
mych co říditi a působiti měl, jistě by tak uctěn byl, že by spíše na kej trefil nežli
|
|---|
| [36] |
na jeřábka; leč by ho pan Fridrich z Donína, pan švagr můj, kdyby k němu ta-
|
|---|
| [37] |
kovou měrou přijel, jinou poctou uctil, již bych v tom ode pána příklad vzíti musil.
|
|---|
| [38] |
*) Jindřich kníže z Plavno.
|
|---|
