112 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
dávati jej ráčí; neb i apoštolé jsou za to žádali pána Krista, když jim jaký nedo-
statek při víře se nedostával, že jsou modlili se a prosili řkouce: „Pane, přispoř
nám víry!“ S tím oc. Dán na Boleslavi Mladé v sobotu po sv. Blažeji léta 1542.
Kundrát z Krajku.
M. S. knihov. univ. Pražsk. XVII. C. 3. fol. 209.
221.
Jan z Pernšteina Kundrátovi z Krajku projevuje úvahy své o listu královském poslaném
měšťanům Bělským k zamezení bludů pikhartských. — Na Pardubicích 1542, 8. února.
(Odpověď pána z Pernšteina.) S. s. v. urozený pane, pane otče a kmotře můj
milý, zdraví i jiného všeho dobrého sc. Z psaní, které jste mi po Vaneckém učiniti
ráčili, oznamujíc mi o způsobu zdraví svého; pan Jindřich Kamenický také jest na
ten čas u mne byl, z kteréhož jsem zprávy porozuměl, že se lépe ráčíte míti nežli
prvé, čehož já VMti z upřímného srdce přeji a v pravdě nic méně než jako sám
sobě. Pak, můj milý pane otče, zdraví naše jest pfirovnané od proroka k květu neb
k trávě, a protož ho jináče sobě pokládati nemáme; příklad vzíti můžem na slunci,
jak ono vychází, dotud jde, až zapadne. Též člověk na svět vyšed vždy se k západu
přibližuje, až zapadne. A protož by slušelo často na řeč onu pomněti, že na tom
světě nic jiného není než žádost těla, žádost očí a pejcha života, a tak čas člověku
na tomto světě toho všeho půjčuje a konec zase to k sobě všecko přitahuje a smrtí
dokoná. I uvažujíc to člověk u sebe, že na tomto světě nemá místa obývajícího, než
že jest host poutník, sluší každému ono písmo v paměti míti: „Synu, pomni na po-
slední věci a na věky nezhřešíš.“
Přípis psaní krále JMti, které jste mně poslali, co měšťanům Bělským psáti
ráčí, kdež v tom psaní jest podpis nového pana kancléře,*) přísloví jest: nový pán,
nové právo; také může povědíno býti: nový kanclíř, nové psaní. Ale můj milý pane
otče, u mne se to psaní daleko nevztahuje, poněvadž JMtKská toho dokládati ráčí,
aby administratorovi v tom měšťané Bělští byli radni a pomocni a ruku svou nad
ním aby drželi, aby bludy a sekty přetrhoval, aby se takoví pikhartští bludové ne-
rozmahali. Pak pan Jan Spetle, tak jakz toho zprávu mám, v té jednotě jest, kterouž
král JMt ráčí pikhartskou nazývati, a měšťané Bělští jsou poddaní jeho: i jestliže
by se podle psaní JMtiKské tak chovati chtěli, jaká by poddanost od nich ku pánu
svému byla, to já VMti k rozvážení připouštím; než já v té jednotě nejsem a také
bratří pod sebou mám, avšak kdyby mi pan administrator bez mé vůle v městech
mych co říditi a působiti měl, jistě by tak uctěn byl, že by spíše na kej trefil nežli
na jeřábka; leč by ho pan Fridrich z Donína, pan švagr můj, kdyby k němu ta-
kovou měrou přijel, jinou poctou uctil, již bych v tom ode pána příklad vzíti musil.
*) Jindřich kníže z Plavno.
