| [1] |
88 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
MsV perveniet ac deseretur. Nam et David filio suo Salomoni talia proposuerat ac
|
|---|
| [3] |
hortatus est, út Deum memoria teneret et in conspectu haberet. Quod si deseruerit
|
|---|
| [4] |
et neglexerit Deum, fore, ut is quoque negligatur ac deseratur ab eo. Precor, ut
|
|---|
| [5] |
Christus Servator noster ex sua divina misericordia VRMtem ad gloriam nominis sui
|
|---|
| [6] |
et publicam utilitatem in multos annos salvam et incolimem conservet, gubernet et
|
|---|
| [7] |
regat. Extremum est, ut me VRMs subditum et fidelem suum commendatum habeat.
|
|---|
| [8] |
Arch. metrop. cap. Prag. Codex O, Collectanea 160.
|
|---|
| [9] |
|
|---|
| [10] |
Král Ferdinand odpovídá Janovi z Pernšteina na stížné výtky mu činěné; vyvrací příčiny
|
|---|
| [11] |
nelásky k němu, zvláště co se týče náboženství. K vytce, że pro víru mnozí Čechové byli
|
|---|
| [12] |
od něho životův zbaveni, odpovídá otevřeně bez zapírání, že tak stalo se, však že jen náčel-
|
|---|
| [13] |
níky a svůdníky trestal; že chrání víru pod jednou i pod obojí, jiných vyznání že nestrpí
|
|---|
| [14] |
a nedovolí, aby každý žil a věřil po své vůli. Odpird dále žalobám v příčině berní; omlouvá
|
|---|
| [15] |
způsob svého živobytí; připomíná, že volba jeho za krále Českého byla sice svobodná, však
|
|---|
| [16] |
že manželka jeho právo měla k nástupnictví. Válku v Uhřích nepodnikl bez rady a svolení
|
|---|
| [17] |
Čechův. Sjezdové krajští mají svolávání býti jen se svolením královským; na sněmích že
|
|---|
| [18] |
projednány býti mají nejprve věci obecně důležité a potom soukromé; o hranice zemské že
|
|---|
| [19] |
vždy bedlivě pečoval oc. — 1539, po 2. prosinci.
|
|---|
| [20] |
(Responsum sacrae Rom., Ungariae, Bohemiae oc regiae Mtis ad singulos arti-
|
|---|
| [21] |
culos a dno de Pernstain, Suae SRMti oblatos et propositos 2. Decembris 1539.)
|
|---|
| [22] |
Primo quod sua sacra RMs grato animo et gratiose suscipit admonitionem
|
|---|
| [23] |
et consilum eius, quod a fide et sincera animi benevolentia proficisci non dubitat.
|
|---|
| [24] |
Deinde quod de mutuo inter principem et subditos amore eiusque fructibus
|
|---|
| [25] |
propositum est, bene prudenterque propositum esse, nec Mtem Suam sacram unquam
|
|---|
| [26] |
aliter sensisse, aut ei rei defuisse, occasionemve ullam, quo id minus fieret, prae-
|
|---|
| [27] |
buisse, sed Bohemiae regnum summo amore complexam semperque prosequutam
|
|---|
| [28] |
fuisse, proque eius bono et commodis nullos unquam labores devitasse. Cuius rei
|
|---|
| [29] |
optimus certissimusque testis omnipotens Deus est, a quo etiam si aliter sit, nec
|
|---|
| [30] |
filiitatem sibi in suis rebus sua SMs dari exoptat.
|
|---|
| [31] |
Causas vero, cur a subditis in regno Bohemiae aliisque ad id pertinentibus
|
|---|
| [32] |
provintiis Ms Sua sacra mutuo non ametur, has Sua Ms subesse putat: Primo fidem, de
|
|---|
| [33] |
qua paulo post respondebit. Deinde bernas seu contributiones, quas quidem com-
|
|---|
| [34] |
plures factas Sua sacra Ms sibi esse non diffitetur, illas tamen non in vanos aut in-
|
|---|
| [35] |
utiles, sed in regni ac totius christianitatis publicos usus fuisse conversas profitetur;
|
|---|
| [36] |
quas etiam non rogati ultro pro publico regni ac totius christianitatis bono ac com-
|
|---|
| [37] |
modo facere debuisse videntur, cum alieni nec Suae S. Mtis subditi idem facere non
|
|---|
| [38] |
recusarint, nec semel fecerint. Tertio nonnihil in causa fortassis sunt mores SMtis,
|
|---|
| [39] |
quod ludis, conviviis aliisque similibus minime delectetur: id vero jure Suae SMti
|
|---|
