88 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
MsV perveniet ac deseretur. Nam et David filio suo Salomoni talia proposuerat ac
hortatus est, út Deum memoria teneret et in conspectu haberet. Quod si deseruerit
et neglexerit Deum, fore, ut is quoque negligatur ac deseratur ab eo. Precor, ut
Christus Servator noster ex sua divina misericordia VRMtem ad gloriam nominis sui
et publicam utilitatem in multos annos salvam et incolimem conservet, gubernet et
regat. Extremum est, ut me VRMs subditum et fidelem suum commendatum habeat.
Arch. metrop. cap. Prag. Codex O, Collectanea 160.
197.
Král Ferdinand odpovídá Janovi z Pernšteina na stížné výtky mu činěné; vyvrací příčiny
nelásky k němu, zvláště co se týče náboženství. K vytce, że pro víru mnozí Čechové byli
od něho životův zbaveni, odpovídá otevřeně bez zapírání, že tak stalo se, však že jen náčel-
níky a svůdníky trestal; že chrání víru pod jednou i pod obojí, jiných vyznání že nestrpí
a nedovolí, aby každý žil a věřil po své vůli. Odpird dále žalobám v příčině berní; omlouvá
způsob svého živobytí; připomíná, že volba jeho za krále Českého byla sice svobodná, však
že manželka jeho právo měla k nástupnictví. Válku v Uhřích nepodnikl bez rady a svolení
Čechův. Sjezdové krajští mají svolávání býti jen se svolením královským; na sněmích že
projednány býti mají nejprve věci obecně důležité a potom soukromé; o hranice zemské že
vždy bedlivě pečoval oc. — 1539, po 2. prosinci.
(Responsum sacrae Rom., Ungariae, Bohemiae oc regiae Mtis ad singulos arti-
culos a dno de Pernstain, Suae SRMti oblatos et propositos 2. Decembris 1539.)
Primo quod sua sacra RMs grato animo et gratiose suscipit admonitionem
et consilum eius, quod a fide et sincera animi benevolentia proficisci non dubitat.
Deinde quod de mutuo inter principem et subditos amore eiusque fructibus
propositum est, bene prudenterque propositum esse, nec Mtem Suam sacram unquam
aliter sensisse, aut ei rei defuisse, occasionemve ullam, quo id minus fieret, prae-
buisse, sed Bohemiae regnum summo amore complexam semperque prosequutam
fuisse, proque eius bono et commodis nullos unquam labores devitasse. Cuius rei
optimus certissimusque testis omnipotens Deus est, a quo etiam si aliter sit, nec
filiitatem sibi in suis rebus sua SMs dari exoptat.
Causas vero, cur a subditis in regno Bohemiae aliisque ad id pertinentibus
provintiis Ms Sua sacra mutuo non ametur, has Sua Ms subesse putat: Primo fidem, de
qua paulo post respondebit. Deinde bernas seu contributiones, quas quidem com-
plures factas Sua sacra Ms sibi esse non diffitetur, illas tamen non in vanos aut in-
utiles, sed in regni ac totius christianitatis publicos usus fuisse conversas profitetur;
quas etiam non rogati ultro pro publico regni ac totius christianitatis bono ac com-
modo facere debuisse videntur, cum alieni nec Suae S. Mtis subditi idem facere non
recusarint, nec semel fecerint. Tertio nonnihil in causa fortassis sunt mores SMtis,
quod ludis, conviviis aliisque similibus minime delectetur: id vero jure Suae SMti
