| [1] |
|
|---|
| [2] |
k dopisüm a listinám Jana a Vojtécha z Pernsteina.
|
|---|
| [3] |
Při sbírání a vydávání listáfe a listináfe Viléma z Pernšteina všímali jsme si
|
|---|
| [4] |
také osudů jeho synů Jana a Vojtěcha. Ačkoli oba hned od mládí ve vysokých byli hodnostech,
|
|---|
| [5] |
jsou zprávy o veřejném jich působení, zvláště však o domácím jich životě, dosti řídké. Víme,
|
|---|
| [6] |
že Vojtěch v časných letech svého věku r. 1514 byl nejvyšším hofmistrem království Českého ;
|
|---|
| [7] |
Ze 1. 1526, kdy jednalo se o svobodnou volbu Českého krále, byl také mezi kandidáty na
|
|---|
| [8] |
trůn královský, za nového pak krále Ferdinanda jmenován zemským hejtmanem; že až do
|
|---|
| [9] |
brzké smrti své (17. března 1534) vždy stál v čele vlastencův, kteříž pečovali o to, aby na-
|
|---|
| [10] |
praveno bylo zlé v zemi, odstraněny neřády a zaveden pořádek. A předce až k neuvěření
|
|---|
| [11] |
ťálo máme o něm písemných památek, abychom spravedlivě vypsati mohli domácí jeho Zivot
|
|---|
| [12] |
|
|---|
| [13] |
O něco málo jen příznivější ukázala se býti náhoda při Janovi, kterýž po úmrtí bratra
|
|---|
| [14] |
svého Vojtěcha ke svým statkům na Moravě zdědil jeho statky v Čechách a stal se tak pánem
|
|---|
| [15] |
údělu českého i moravského, jakž někdy otec jich Vilém jmění rodinné byl rozdělil. I Jan
|
|---|
| [16] |
byl v poměrně mladém ještě věku nejvyšším komorníkem v markrabství, místohejtmanem,
|
|---|
| [17] |
zemským hejtmanem na Moravě. L. 1526 vedl vojska moravská do Uher proti Turku; byl
|
|---|
| [18] |
jako předním obhájcem a také jmenován defensorem strany pod obojf (lutheranské). Napsal
|
|---|
| [19] |
a zaslal I. 1539 králi Ferdinandovi pamětní list, jenž až s úžasnou otevřeností vytýká králi
|
|---|
| [20] |
ve věcech náboženských i politických různé nesprávnosti; i diplomatické jeho chování za času
|
|---|
| [21] |
odporu stavů českých r. 1547 ukazuje jasně, že třebas oba jmenovaní synové v povaze své
|
|---|
| [22] |
zcela se nepotatili, předce byli vždy mezi předními náčelníky národa své doby. Nepříznivé
|
|---|
| [23] |
poměry zamezily někdy jich činnost, a zničenými jich spisy pozakryta také památka jich
|
|---|
| [24] |
ducha, srdce. Připomínáme jen, jak želíme nemalé ztráty „Historie válek husitských“, sepsané
|
|---|
| [25] |
nad jiné povolaným Vojtěchem z Pernšteina, jenž na poli válečném i politickém vedle bratra
|
|---|
| [26] |
svého Jana nebyl neznámým mužem. Z rodinných jeho písemných památek nemáme skoro ničeho.
|
|---|
| [27] |
Podobně bylo by i při Janovi, jehož několik roztroušených lístků v archivech na
|
|---|
| [28] |
zámcích vysokých katolických šlechticů (nekatolické šlechty nezachován ani jediný archiv)
|
|---|
| [29] |
bylo by slabým světélkem domácího, společenského života českého magnáta, kdyby náhodou
|
|---|
| [30] |
nebyl nám padl do ruky svazek register jeho listů z r. 1543. Vidíme z dopisů těch, že všem
|
|---|
| [31] |
osobám mimo Čechy psával vždy česky, na př. markrabí Jiřímu Braniborskému, jehož dcery
|
|---|
| [32] |
měly za muže si vzíti syny Janovy; jen a jen českého užíval jazyka v korrespondenci
|
|---|
