| [1] |
54 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
i poněvadž se veliký počet peněz na též jízdné i pěší od tebe vydává, a my jsme
|
|---|
| [3] |
tobé takovü summu, kteráz na ten lid přijde, dáti ujistiti a zapsati ráčili: protožť
|
|---|
| [4] |
poroučíme, aby hajtmanu svému polnímu nad tím lidem usazenému poručil, aby on
|
|---|
| [5] |
to tak opatřil, aby zase na ten počet pěších, kteří ušli, jiní zúplna dostaveni a při-
|
|---|
| [6] |
jati byli, a také aby mezi jízdnými dobrý pořádek zřízen a ustanoven byl. Kdež pak
|
|---|
| [7] |
aby tyż lid svuoj penězi opatřil, tebe žádáme, neb jest je svrchupsaný najvyšší
|
|---|
| [8] |
hajtman penězi založil; a by toho byl neučinil; byli by snad i z pole odtáhli. Datum
|
|---|
| [9] |
uts. [na hradě Pražském v úterý po sv. Vítě léta oc XXXVII].
|
|---|
| [10] |
Archiv místodrž. kr. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 131.
|
|---|
| [11] |
|
|---|
| [12] |
Král Ferdinand přimlouvá se k Janovi z Pernšteina za Tomáše Mlečku, aby jemu vrátil lesy
|
|---|
| [13] |
a hony, které jeho otci někdy Kazimírem knížetem Těšínským odňaty byly od statku Jilovni-
|
|---|
| [14] |
ckého. — Na hradě Pražském 1537, 26. června.
|
|---|
| [15] |
(Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Vznesl jest na nás slov. Tomáš Mlečko
|
|---|
| [16] |
z Jilovnice, králové Marie Její Lásky sestry naší nejmilejší kraječ, v. un. m., kterak
|
|---|
| [17] |
by před lety minulými někdy Kazimír kníže Těšínské otci téhož Tomáše Mlečky
|
|---|
| [18] |
i jiným poddaným svým hony a některé lesy jich odjíti měl; avšak (jakž jsme zpra-
|
|---|
| [19] |
veni) Ze za držení tvého dotčeného knížetstvie Těšínského jsú některým v tom kní-
|
|---|
| [20] |
žetstvie Těšínském od tebe takové jim odjaté hony a lesy navráceny, než jemu To-
|
|---|
| [21] |
mášovi Mlečkovi (poněvadž jest tebe nikdyž o to nestaral) nic navráceno není.
|
|---|
| [22] |
I prosil jest nás týž Tomáš Mlečko poníženě, aťbychom o tuž věc za něho psaní
|
|---|
| [23] |
učiniti a k tobě jse přimluviti ráčili; kdež znajic my slušnúů prosbu jeho býti, k tobě
|
|---|
| [24] |
jse za něho přimlúváme a tebe žádáme, že jemu svrchu psané hony a lesy, kteréž
|
|---|
| [25] |
jsú otci jeho od někdy knížete Kazimíra od statku Jilovnického odjaty (ponévadz
|
|---|
| [26] |
i jiným jsú navráceny), také zase navrátíš, jako držitel na ten čas toho knížetstvie
|
|---|
| [27] |
Těšínského rozkážeš a v tom témuž Tomášovi Mlečkovi přímluvy naší, o kteréž ne-
|
|---|
| [28] |
pochybujem, užiti dáš; a my tobě to milostí naší král. spomínati ráčíme. Datum uts.
|
|---|
| [29] |
[na hradě Pražském v úterý po sv. Janě leta oc XXXVII.
|
|---|
| [30] |
Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 135.
|
|---|
| [31] |
139.
|
|---|
| [32] |
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina odpovídá na list, a žádá za výslech Mikuláše Vršateckého
|
|---|
| [33] |
z Pováží, u něhož nalezeny nepravé mince. — Na hradě Pražském 1537, 9. července.
|
|---|
| [34] |
(Janovi z Pernsteina.) Uroz. у. n. m. Psaní tvému, kteréž jsi nám před
|
|---|
| [35] |
tím i nyní, což se závazku tvého dotýče, učinil, majíc to v dobré paměti jsme vy-
|
|---|
| [36] |
rozuméti ráčili; ale poněvadž na ten čas málo rad českých jmiti ráčieme, neb jsú
|
|---|
| [37] |
odsud [se] rozjeli, memuozeme na psaní tvé konečného času k stání jmenovati, než
|
|---|
