54 A. XXXII. Dopisy pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
i poněvadž se veliký počet peněz na též jízdné i pěší od tebe vydává, a my jsme
tobé takovü summu, kteráz na ten lid přijde, dáti ujistiti a zapsati ráčili: protožť
poroučíme, aby hajtmanu svému polnímu nad tím lidem usazenému poručil, aby on
to tak opatřil, aby zase na ten počet pěších, kteří ušli, jiní zúplna dostaveni a při-
jati byli, a také aby mezi jízdnými dobrý pořádek zřízen a ustanoven byl. Kdež pak
aby tyż lid svuoj penězi opatřil, tebe žádáme, neb jest je svrchupsaný najvyšší
hajtman penězi založil; a by toho byl neučinil; byli by snad i z pole odtáhli. Datum
uts. [na hradě Pražském v úterý po sv. Vítě léta oc XXXVII].
Archiv místodrž. kr. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 131.
138.
Král Ferdinand přimlouvá se k Janovi z Pernšteina za Tomáše Mlečku, aby jemu vrátil lesy
a hony, které jeho otci někdy Kazimírem knížetem Těšínským odňaty byly od statku Jilovni-
ckého. — Na hradě Pražském 1537, 26. června.
(Janovi z Pernšteina.) Uroz. v. n. m. Vznesl jest na nás slov. Tomáš Mlečko
z Jilovnice, králové Marie Její Lásky sestry naší nejmilejší kraječ, v. un. m., kterak
by před lety minulými někdy Kazimír kníže Těšínské otci téhož Tomáše Mlečky
i jiným poddaným svým hony a některé lesy jich odjíti měl; avšak (jakž jsme zpra-
veni) Ze za držení tvého dotčeného knížetstvie Těšínského jsú některým v tom kní-
žetstvie Těšínském od tebe takové jim odjaté hony a lesy navráceny, než jemu To-
mášovi Mlečkovi (poněvadž jest tebe nikdyž o to nestaral) nic navráceno není.
I prosil jest nás týž Tomáš Mlečko poníženě, aťbychom o tuž věc za něho psaní
učiniti a k tobě jse přimluviti ráčili; kdež znajic my slušnúů prosbu jeho býti, k tobě
jse za něho přimlúváme a tebe žádáme, že jemu svrchu psané hony a lesy, kteréž
jsú otci jeho od někdy knížete Kazimíra od statku Jilovnického odjaty (ponévadz
i jiným jsú navráceny), také zase navrátíš, jako držitel na ten čas toho knížetstvie
Těšínského rozkážeš a v tom témuž Tomášovi Mlečkovi přímluvy naší, o kteréž ne-
pochybujem, užiti dáš; a my tobě to milostí naší král. spomínati ráčíme. Datum uts.
[na hradě Pražském v úterý po sv. Janě leta oc XXXVII.
Archiv místodrž. král. Českého, Missiven 1536—8, 16. Band, pag. 135.
139.
Král Ferdinand Janovi z Pernšteina odpovídá na list, a žádá za výslech Mikuláše Vršateckého
z Pováží, u něhož nalezeny nepravé mince. — Na hradě Pražském 1537, 9. července.
(Janovi z Pernsteina.) Uroz. у. n. m. Psaní tvému, kteréž jsi nám před
tím i nyní, což se závazku tvého dotýče, učinil, majíc to v dobré paměti jsme vy-
rozuméti ráčili; ale poněvadž na ten čas málo rad českých jmiti ráčieme, neb jsú
odsud [se] rozjeli, memuozeme na psaní tvé konečného času k stání jmenovati, než
