| [1] |
492 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [2] |
kšaftů neukázalo, tehdy ony sestry mohly by na svý spravedlnosti hynouti znamenitě ;
|
|---|
| [3] |
neb jest vědomé, že on Jan z Pernšteina v ten statek a v dědictví jich jest vkročil
|
|---|
| [4] |
na škodu jich proti kšaftu někdy Vojtěcha z Pernšteina, otce jich, neb zřetedlně
|
|---|
| [5] |
v tom kšaftu tak stojí, že to dědictví na dcery jeho Vojtěcha připadnúti má; při
|
|---|
| [6] |
tom JJMtí Zádaje za opatření, tak aby tíž kšaftové polożeni byli.
|
|---|
| [7] |
" Zase na to od Jana z Pernšteina jest mluveno: že by se v statek jim sestrám
|
|---|
| [8] |
náležitý uvázal a vkročil, toho učiniti nemaje, i chce-li to vésti a ukazovati, na to
|
|---|
| [9] |
se odpověď dá. Kdež se pak pohání, aby kšafty, kteréž jest učinil, položil, čehož jsú
|
|---|
| [10] |
předešle též žádaly: i jest JJMtmi nalezeno, že jich klásti povinen není. A poněvadž
|
|---|
| [11] |
každý, kdež by z jakýho kšaftu neb majestátu a smlúvy koho pohnal, má oznámiti,
|
|---|
| [12] |
v kterém artikuli toho potřebuje, ale ony sestry se tak nezachovaly. Na to ukázal zřízení
|
|---|
| [13] |
zemské. tím dokládaje, že žádných takových kšaftů klásti povinen není, neb každý muož
|
|---|
| [14] |
a moc má, kdy chce takový kšaft neb kšafty zrušiti a jiný neb jinej udělati bez překážky
|
|---|
| [15] |
každého člověka; při tom žádaje zachován býti.
|
|---|
| [16] |
Proti tomu od Bohunky a Anny z Pernšteina jest mluveno: kdež se od strany
|
|---|
| [17] |
mluví, že by těch kšaftů klásti povinna nebyla, z té příčiny že v půhonu a důhonu
|
|---|
| [18] |
toho, jakž zřízení zemské vvméfuje, dostavené neni, v kterém by artikuli týchž
|
|---|
| [19] |
kšaftuov potřebovaly; ješto v půhonu zejména doloženo jest, že těch kšaftuov slovo
|
|---|
| [20] |
od slova potřebují proti Janovi z Pernšteina k svědomí, a tak by se z těch kšaftuov
|
|---|
| [21] |
našlo, že jest v jich statek jim náležitý vkročil. Kšaft pak Vojtěcha z Pernšteina
|
|---|
| [22] |
s jistými výminkami učiněn jest, předkem, že jeho Jana z Pernšteina zavazuje, aby
|
|---|
| [23] |
to dostatečně opatřil a tak v statku: svóm jako on Vojtěch zřídil a jinam ho ne-
|
|---|
| [24] |
odcizoval; pakli by jináč učinil, že ony cery jeho při statku zůstati mají. A poněvadž
|
|---|
| [25] |
jest tak neučinil a kšaftem svým jiným statek svuoj dal a od nich odcizil, toho
|
|---|
| [26] |
učiniti nemaje, ješto tak kšaft otce jich neukazuje, aby mohl týž statek prodávati,
|
|---|
| [27] |
odcizovati a jiným dávati na ublížení jich spravedlností: a protož se spravedlivě
|
|---|
| [28] |
strany ubývání statků domlivaji. Ać se tomu místo dává, že žádný za živnosti své
|
|---|
| [29] |
kšaftu klásti povinen není, ale když by kšaftoval o statku svém svobodném ; ale tento
|
|---|
| [30] |
statek jemu Janovi na jistý způsob jest svěřený a jim vlastně náleží, a tak se tuto
|
|---|
| [31] |
spravedlnost jich zastrela; pri tom JJMtem to poroučejíce k spravedlivému uvážení.
|
|---|
| [32] |
Dále toho dokládaje, jak někdy Vilém z Pernšteina jest kšaftem statek svuoj synuom
|
|---|
| [33] |
svým rozdělil, že jedenkaždý podle téhož podílu statku svého jest užíval, a tolikéž
|
|---|
| [34] |
jakž jest někdy Vojtěch o statku svém, kterýž mu se na rozdílu dostal, kšaft učinil,
|
|---|
| [35] |
aby Jan z Pernštejna téhož statku dětem jeho dochoval; ale že jest on Jan z Pern-
|
|---|
| [36] |
štejna již o témž statku jich jinak zřídil a ksaftoval. Kdyby ten jeho kšaft čten býti
|
|---|
| [37] |
měl, to by se našlo, že jest týž statek jinam odcizil a od nich na jiný převedl. Ale
|
|---|
| [38] |
že ten kšaft jest zalepený podán, a toliko výminka, jak o nápadích řídí, přečtena
|
|---|
| [39] |
byla, na kterüzto vyminku pan sudi na sestry dotázku učiniti ráčil: již ste slyšely
|
|---|
