492 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
kšaftů neukázalo, tehdy ony sestry mohly by na svý spravedlnosti hynouti znamenitě ;
neb jest vědomé, že on Jan z Pernšteina v ten statek a v dědictví jich jest vkročil
na škodu jich proti kšaftu někdy Vojtěcha z Pernšteina, otce jich, neb zřetedlně
v tom kšaftu tak stojí, že to dědictví na dcery jeho Vojtěcha připadnúti má; při
tom JJMtí Zádaje za opatření, tak aby tíž kšaftové polożeni byli.
" Zase na to od Jana z Pernšteina jest mluveno: že by se v statek jim sestrám
náležitý uvázal a vkročil, toho učiniti nemaje, i chce-li to vésti a ukazovati, na to
se odpověď dá. Kdež se pak pohání, aby kšafty, kteréž jest učinil, položil, čehož jsú
předešle též žádaly: i jest JJMtmi nalezeno, že jich klásti povinen není. A poněvadž
každý, kdež by z jakýho kšaftu neb majestátu a smlúvy koho pohnal, má oznámiti,
v kterém artikuli toho potřebuje, ale ony sestry se tak nezachovaly. Na to ukázal zřízení
zemské. tím dokládaje, že žádných takových kšaftů klásti povinen není, neb každý muož
a moc má, kdy chce takový kšaft neb kšafty zrušiti a jiný neb jinej udělati bez překážky
každého člověka; při tom žádaje zachován býti.
Proti tomu od Bohunky a Anny z Pernšteina jest mluveno: kdež se od strany
mluví, že by těch kšaftů klásti povinna nebyla, z té příčiny že v půhonu a důhonu
toho, jakž zřízení zemské vvméfuje, dostavené neni, v kterém by artikuli týchž
kšaftuov potřebovaly; ješto v půhonu zejména doloženo jest, že těch kšaftuov slovo
od slova potřebují proti Janovi z Pernšteina k svědomí, a tak by se z těch kšaftuov
našlo, že jest v jich statek jim náležitý vkročil. Kšaft pak Vojtěcha z Pernšteina
s jistými výminkami učiněn jest, předkem, že jeho Jana z Pernšteina zavazuje, aby
to dostatečně opatřil a tak v statku: svóm jako on Vojtěch zřídil a jinam ho ne-
odcizoval; pakli by jináč učinil, že ony cery jeho při statku zůstati mají. A poněvadž
jest tak neučinil a kšaftem svým jiným statek svuoj dal a od nich odcizil, toho
učiniti nemaje, ješto tak kšaft otce jich neukazuje, aby mohl týž statek prodávati,
odcizovati a jiným dávati na ublížení jich spravedlností: a protož se spravedlivě
strany ubývání statků domlivaji. Ać se tomu místo dává, že žádný za živnosti své
kšaftu klásti povinen není, ale když by kšaftoval o statku svém svobodném ; ale tento
statek jemu Janovi na jistý způsob jest svěřený a jim vlastně náleží, a tak se tuto
spravedlnost jich zastrela; pri tom JJMtem to poroučejíce k spravedlivému uvážení.
Dále toho dokládaje, jak někdy Vilém z Pernšteina jest kšaftem statek svuoj synuom
svým rozdělil, že jedenkaždý podle téhož podílu statku svého jest užíval, a tolikéž
jakž jest někdy Vojtěch o statku svém, kterýž mu se na rozdílu dostal, kšaft učinil,
aby Jan z Pernštejna téhož statku dětem jeho dochoval; ale že jest on Jan z Pern-
štejna již o témž statku jich jinak zřídil a ksaftoval. Kdyby ten jeho kšaft čten býti
měl, to by se našlo, že jest týž statek jinam odcizil a od nich na jiný převedl. Ale
že ten kšaft jest zalepený podán, a toliko výminka, jak o nápadích řídí, přečtena
byla, na kterüzto vyminku pan sudi na sestry dotázku učiniti ráčil: již ste slyšely
