EN | ES |

Facsimile Lines

1094


< Page >

[1]
z roku 1545. 489

[2]
ze všeho že jest vystoupil, tomu dosti neučinil, ani podle něho se nezachoval, anýbrž
[3]
všecky ty věci že jsou již umrtveny a minuly, a oni bratři z toho ze všeho dávno
[4]
že jsú se propustili; žádaje času prodlenějšího, tak aby se právě svědky i jinak
[5]
k tomu pfipraviti a to vše, což mluví, že jest tak, ukázati mohly, zvláště poněvadž
[6]
kšaft otce jich zase po shoření desk zemských vložen není, a poněvadž jiní toho
[7]
jsou předešle v daleko menších věcech, tak dobře póvodové, jako strany odporní
[8]
užívali, že toho užiti žádají.

[9]
Dáno na to čísti vejpis odkladuov z register krále JMti z soudu komorního
[10]
k tomu podobných, též i podav dále cedule, čeho ještě více aby jim položeno bylo,
[11]
žádaje, s tím se vším JMtem se porúčejí k spravedlivému opatření.

[12]
Zase proti tomu od Jana z Pernšteina jest mluveno: že jest dnuov minulých
[13]
od strany toho mluveno nebylo, aby ta věc k dalsiem prûtahuom se vztahovati méla,
[14]
nýbrž Ze jsú ku při přistúpily; pak tuto vyrozuměvše a vyslyšavše všecky spravedl-
[15]
nosti jeho Jana, chtěly by pod nějakým spůsobem a obmyslem tepruv odtahuov
[16]
hledati a tak proti němu se lepšiti. A poněvadž ony sestry jsú původové, ješto by
[17]
spravedlivěji jemu nežli jim odtahu žádati potřebí bylo, žádaly jsou spěšného roze-
[18]
znání, a na tu příčinu on Jan jest se s pořadu práva strhnúti dal a na JMKskú
[19]
i JJMti se poddal: vidí mu se, že již toho jim půjčeno býti nemá a nemůže na škodu
[20]
jeho, táhna se i na to, že jest strana při počátku žádného se odkladu nedomlúvala,
[21]
než hned spěšného slyšení a rozeznání žádala; ukázav dále smlúvu a podvolení
[22]
k slyšení beze všech půhonuov, supplikací jich JMKské podanou, JMKské i JJMtem
[23]
se poroucejic v tom k spravedlivému opatření.

[24]
Na to zase od sestr nadepsanych jest mluveno: Ze jim toho spravedlivě půjčeno
[25]
bejti , poněvadž jsou prvé žádné spravedlnosti své uptati se nemohly, ani ona
[26]
Anna jak živa o tom kšaftu nic jest nevěděla, anýbrž aby jim výpisové všeho toho,
[27]
což Pražanuom svěřeno jest, tak aby se na to uraditi mohly, vydáni byli; žádaje
[28]
vždy podle zřízení zemského o sirotcích, kteréž čteno jest, prótahu, a toho že spra-
[29]
vedlivé užití mají, poněvadž on Jan byl jest jejich poručníkem a je měl jest sobě
[30]
od otce jich svěřené; nebo tudy kdyby toho užiti neměly, v spravedlnosti své ob-
[31]
meškány by byly, JMKské a JJMtem porúčejíc k spravedlivému uvážení.

[32]
Proti tomu zase od Jana z Pernšteina jest mluveno: že se to zřízení na
[33]
nic nevztahuje, než na sirotky, kterým poručníci poručenství urukují, ale tyto jsú již
[34]
vybyté podle kšaftu odce svého, a ona Anna sirotek žádný není, neb jest všecek statek
[35]
svuoj manželu svému dala ukázav na to dcky; nad to ne na , ale na syny jeho
[36]
někdy Vojtěcha se ten kSaft vztahuje, protož tu zbytečně od nich a posměšně aby
[37]
co před nimi tajiti a ukryvati mél, dotýkán jest; neb poněvadž jest ona předešle
[38]
před shořením desk tomu kšaftu odpor vložila, na něj se radila, a tak o tom jsou
[39]
věděly a o to na soud zemský s dobrovolným povolením skrze již dotčenou smlúvu

[40]
Archiv Český XX. 62


Text viewFacsimile